Libeň dolní - 2. díl

 První kompletovaná část srostlice budov nádraží, do které jsem se pustil, je sklad. Má ve stavebnici stěny z tenké dřevěné dýhy s vypáleným reliéfem svislých prken, takže je povrchová úprava jednodušší. "Prkna" stěn jsem natřel ještě ve stavu neuvolněných dílů a na kartónové stavební díly jsem je lepil po zaschnutí. Mezi vrstvu dýhy a karton jsem lepil "zasklení oken a dveří", tedy vyřezané plochy průhledného tenkého polystyrenu, který je také součástí stavebnice a při nalepení prkenného povrchu jsem pak vlepoval nabarvené okenní rámy a dveře. Zadní (vnitřní) stranu stěn jsem pak pro jistotu natřel černou barvou (vhodná by byla i středně hnědá), aby v interiéru při pohledu skrz okna nesvítila nepřirozeně bílá barva. Osvětlovat interiér skladiště neplánuji.

Nabarvil jsem si předem i díly podezdívky a krovu (v jeho případě hlavně jeho viditelných částí), abych pak měl ušetřenou práci po sestavení. Navíc některé díly by bylo náročné barvit "in situ", protože by hrozilo obarvení okolních ploch.

Vrata, která jsou určená do otvoru na stranu kolejiště, se mi nezdála moc vhodná a navíc mi není úplně jasné, jak jsou díly zamýšleny, proto jsem se nakonec rozhodl vyrobit si vlastní, nouzovou variantu, blížící se vratům která jsou v původním plánu.

Podle dobových fotografií jsem pro lepší dojem autentičnosti nalepil dvě cedule a pokračoval jsem vlepením "krovu". Tady opatrně, protože přesahující krokve jsou velmi křehké a náchylné k ohnutí či rovnou ulomení.

Krajní krovové rámy, které by byly při štítech, jsou sice také součástí stavebnice, ale konstrukčně pro ně není místo, proto plánuji dolepení dvou konců krokví na podbití střechy, až budu lepit krytinu.

Pro budovu skladu není ve stavebnici díl podlahy, který by stavbu zpevnil, proto jsem si raději vyrobil vlastní. V rozích jsem pak díl podložil kartonovými odřezky tak, aby byla podlaha v jedné výši.

Tím jsem prozatím se skladištěm skončil a budu se zas věnovat hlavní budově, tedy budově 1. Na jednotlivé díly do jejich horních částí jsem nalepil pásky korunní římsy, aby všechny plastické díly byly na fasádách před jejich barvením.

Praha Libeň - dolní nádraží od (Resi)nových modelů 1. část

 Další ze stavebnic, které mám "v zásobě" už delší dobu a do které se pouštím až v posledních dnech je stavebnice Libeňského dolního nádraží od Resinových modelů. Je to taková srdeční záležitost, protože nádražní budovu znám od dětství, když jsem ještě, coby opravdu malého kluka, babička s mámou braly s sebou nakupovat "pod šraňky", tedy ze Sokolovské (téměř přímo pod plynojemem - ikonickou Libeňskou stavbou) dolů do Zenklovy, tehdy ještě přes železniční přejezd, který křižovala i tramvajová trať.

V té době už nádraží sloužilo pouze pro nákladní dopravu, ale pořád ještě fungovalo. Ano, už jsem se také zařadil do kategorie pamětníků. :-)

Stavebnici jsem si koupil před lety, nejspíš na pravidelné výstavní akci v Pečkách nebo na jedné z prvních modelářských burz, které jsem navštívil. V každém případě jsem stavbu dlouho odkládal, Jednak proto, že jsem neměl nádraží jak uplatnit a také složené by zabralo více místa než nesložené v ploché krabičce, jednak také z důvodu neexistence návodu ke stavbě. Vzhledem k mému tehdejšímu nedostatku modelářských zkušeností by takový tehdejší pokus o stavbu byl jistě odsouzen k nezdaru. Ani dnes si nejsem jistý zda model úspěšně dokončím. Návod jsem nikde na netu neobjevil a výrobce stavebnice zatím na můj dotaz stále mlčí. Stavebnice je stále v nabídce e-shopu, takže se třeba mé zkušenosti ze stavby budou někomu z dalších kupců tohoto výrobku hodit.

Modely tohoto výrobce mají svůj standard a při troše zkušeností a schopnosti trochu improvizovat mohou být výsledné modely velmi zdařilé a dobře zapadnout do modelové scenérie českého kolejiště. Sám jsem zatím postavil dvě stavby ze sortimentu (Resi)Nových modelů a ještě jeden další mám v zásobě. Zatím mám hotové kotelnu továrny/elektrárny a také kancelář traťmistra se skladem. 

Vyhovuje mi, že stavební díly jsou nebarvené, některé jen z jednobarevných kartónů, a tedy mohu barevnou podobu vnějšku vytvářet sám podle svých představ a potřeb.Vzhledem k tomu, že většina dílů byla z katónu víceméně bílého, nebylo nutné použít ani primalex a stačilo jen některé díly jen jako první vrstvu přetřít krycí bělobou a pak teprve malovat barevnými odstíny vodových barev. Tady v případě Libeňského nádraží asi raději použiji osvědčenou metodu tónovaného primalexu jako podkladové - omítkové barvy.

Zatím jsem u stavebnice našel několik nesrovnaloství a zřejmě drobných opomenutí nebo chyb, kterých se dopouštějí v různých formách všichni výrobci stavebnic staveb. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, takže jim to rozhodně nemám za zlé. Jsem rád, že někdo tuhle stavbu zařadil do svého programu. S těmi nepřesnostmi je aspoň stavba o trochu větší výzvou. ;-)

Bez obrázkového nebo alespoň psaného návodu mi nezbývá, než se řídit fotografiemi hotového sestaveného modelu, které má výrobce na svých stránkách (viz odkaz výše). Většina postupu se z fotografií dá odvodit. 

Je dobré si na internetu najít fotografie skutečného Libeňského dolního nádraží - pro srovnání. Také je poměrně důležité v jakém časovém období (a tedy dobové podobě) budete nádraží stavět. Pokud by mělo být funkční, bude to buď první, druhá nebo třetí epocha. Jak už čtenáři mého blogu vědí, mně jde o epochu druhou. S fotografiemi je trochu potíž, že málokdy jsou věrohodně datované.

Na netu jsem našel několik fotografií, které jsou zjevně staršího data, ale u kterých nevím, z jakých let jsou. 

Nejstarší je zřejmě tahle:

V knize Libeň - Zmizelý svět, autora Jana Jungmanna, vydané Muzeem hlavního města Prahy, je tahle fotografie datovaná do 20. let 20. stol., tedy nepříliš dlouho před obdobím, které se budu snažit na svém kolejišti znázornit.

Na této fotografii jsou ještě všechna okna dvojitá, tedy jejich vnější část je přímo na fasádě a otvírá se ven. Navíc vlevo v přízemí je vidět okno, které osvětlovalo část dopravní kanceláře, stejně jako dveře vedle něj, které do ní vedly. Vlevo od okna byly ještě jedny dveře, vedoucí do kanceláře přednosty stanice. Ty jsou vidět na pozdějším snímku. Je zde ale patrné zcela jasně, že na fasádě této části budovy v úrovni přízemí nejsou nad okny ani dveřmi velké plastické supraporty (které jsou nad okny a dveřmi příčného křídla), jen jednoduché rámy. Tak je to i na starém výkresu publikovaném v zatím posledním vydaném dílu (IV/2) série "Česká nádraží" Mojmíra Krejčiříka. Plán rozšíření staniční budovy je z roku 1899. Oproti původní podobě staniční budovy z roku 1877 došlo k zvýšení obou částí budovy na plnohodnotnou jednopatrovou stavbu obou křídel. Sklon střech zůstal zjevně zachován. Na fotografii jsou už, oproti plánu, levé dvěře v přízemí příčného křídla (vedoucí původně do čekárny druhé třídy) nahrazeny oknem.

Tato fotografie je nejspíš mladší, než odhaduji. Zdálo se mi, že by mohla být ze 40. až 50. let 20. stol., ale nejspíš bude až z let šedesátých.

Na druhé fotografii jsou vidět dveře do kanceláře přednosty stanice. Okno, které bývalo vedle nich, bylo zřejmě zazděno. Co je na jeho místě není na fotografii zřetelně patrné. Pokud je někdo pamětník a ví, co bylo v tom místě na fasádě, rád se to dovím :) V každém případě je na fotografii patrné okno v boční stěně příčného křídla, vedoucí do čekárny/haly. Také je patrné členění soklu budovy nad kamennou podezdívkou do tří vodorovných pásů, z nichž ten nejvyšší o něco více vystupuje do stejné úrovně jako plastické rámy dveří a oken. Okna jsou v této době už (zřejmě) zdvojená, tedy jsou blíže k vnitřní rovině stěn.

Kdy k této výměně oken došlo není jasné (alespoň mně), ale budu předpokládat, že v druhé polovině 30. let už mohla být všechna okna nová, protože už na první fotografii je ono nejnovější okno v přízemí také zdvojené (nebo jen vnitřní).

Další fotografie jsou většinou z let šedesátých.

 

 

Vraťme se teď k modelu. V první fázi jsem si připravil všechny díly stěn hlavní budovy, jejích dvou hlavních křídel. Už tady se objevilo několik naznačených nesrovnalostí. 

Jednu ze štítových stěn příčného křídla (v modelu zřejmě označeného jako "budova 1") budu nucen přilepit rubovou stranou ven, protože jinak bych místo dveří vpravo měl dveře vlevo (což neodpovídá skutečnosti, protože v obou štítech jsou dveře na pravé straně). Musel jsem tedy rozřezat vnitřní vrstvu stěny, abych mohl dveře a okno prohodit. Na fotografii hotového modelu na stránkách e-shopu jsou dveře na správném místě, takže možná výrobce v pozdějších výrobcích už chybu napravil.

 V mé verzi stavebnice to tak bohužel nebylo a tak jsem si musel poradit jinak.

Barevnost okenních rámů a dveří je do určité míry improvizací. Nevím, jaká byla jejich původní barva. Na černobílých fotkách působí jako tmavý odstín. Staré rámy oken dodnes v budově zachované mají červenohnědou barvu a o hnědé barvě mluví i pamětníci (pokud si pamatují), takže jsem se pokusil jakousi červenohnědou barvu reprodukovat.

Na této fotce novodobého stavu budovy je vidět barva okenních rámů.

Ve fasádě podélného křídla (ve stavebnici "budova 2") jsem v přízemí směrem ke kolejišti vyřezal naznačený dveřní otvor, který je ve stavebnici už pojednaný jako slepý, ale plasticky orámovaný i se supraportou. Vzhledem k časovému zařazení mého kolejiště zde rozhodně potřebuji ještě funkční dveře. Proto jsem si musel jedny dveře (podle těch v modelu zpracovaných) vytvořit.

Stejně tak jsem si musel vytvořit i okno v přízemí boční fasády budovy 1 - směřující do předprostoru přístavby WC (budova 4). 

Na fotografii hotového modelu je okno v této pozici zrušené.

V další fázi přípravy bude nutné na obvodové stěny nalepit plastickou výzdobu a pak plochu fasád natřít "základem" - tedy tónovaným primalexem (s vynecháním oblastí pro přilepení nárožních bosáží a kamenné podezdívky, protože ty by pak na primalexu hůř držely). Zároveň bude možné "zasklít" okna a dveře. Dveře bude navíc v jejich plné ploše nutné podlepit, protože v rozích vypáleného plastického členění jsou často prosvítající body propálené skrz celou tloušťku kartonu.

První dvě stěny s nalepenou plastickou výzdobou.

Při kompletaci plastických rámů na fasádě kolem okenních otvorů využívám jak připravených dílů zesílení římsy nad okny (1), tak "zbytkových" vlasových částí zbylých mezi díly (2) - ty pak lepím ještě na horní okraj nadokenní římsy aby přesněji kopírovala svou reálnou předlohu. Nakonec přijdou na každou horní plochu takového plastického rámu ještě krycí plechy.

Náhled jak budou fasády vypadat s výplněmi otvorů.

Kompletní stěny budovy 1 (tedy ještě bez horní korunní římsy, nárožních bosáží a bez podezdívky, ale ty budu lepit až po natření fasády - podezdívku - a pokompletaci budovy - horní římsu a nárožní bosáže)

Nádraží Jemnice, stavba modelu, díl 3 - kompletace stavby

Předchozí díly: zahajovací práce a stěny modelu
Po časové prodlevě pokračuji s dokumentací stavby, která je v tuto chvíli již (z hlediska stavebnice) hotová. Zbývá ještě doplnit různé detaily ( jako například podokapní žlaby a dešťové svody nebo venkovní osvětlení), které nejsou součástí stavebnice.

Obrázky výše popisují stavbu přízemí nádražní budovy. Nejprve sestavíme stěny bočních křídel a pak mezi ně vlepíme křídlo střední. Všechny díly dobře sedí a při lepení nedocházelo k žádným komplikacím.
Já jsem u bočních křídel použil odřezek kartonu k zesílení horní hrany příčných stěn které by jednak mělo konstrukci ještě trochu vyztužit a také zvětší plochu na níž se přilepí stropní deska. Nároží křídel jsem uvnitř vyztužil buď dalšími odřezky nebo, lépe, dřevěnými nosníčky, přikrácenými na patřičnou výšku.



Přilepíme strop přízemí, který zároveň plní funkci římsy oddělující v průčelí přízemí a první patro.


 
Obě delší průčelí pak vypadají zhruba takhle - nahoře průčelí do ulice, dole průčelí obrácené ke kolejím. Na fotografiích už jsou doplněné schody, podezdívky, parapetní římsa i nárožní bosáže.
K parapetním římsám bych rád poznamenal, že pro jejich správné vlepení je během instalace oken potřeba okenní celky vlepovat do otvorů ve stěně co nejvíce k jejich hornímu okraji. Pokud nejsou okna doražena maximálně k nadpraží, hrozí, že parapetní římsa se pak bude pod oknem trochu prohýbat, což nevypadá moc realisticky.
Na druhou stranu právě parapetní římsy v přízemí a kamenné parapety v prvním patře a v podkroví zajišťují, že případné světlo nebude kolem okna nikde škvírami pronikat, jak jsem se na začátku stavby obával. Nebude tedy nutné lepit clonící rámečky na vnitřní povrch stěn.

Následuje stavba prvního patra, která opět začíná jedním z bočních křídel

 

Následuje postupné přidávání stěn středního křídla, které je pak uzavřeno boční stěnou křídla postranního.

Na fasádě prvního patra dolepíme nárožní bosáže, které stavbu zvenku zpevní a hlavně přikryjí nárožní spoje.

Pohled shora ještě před vlepením stropů prvního patra.

 Stavba prvního patra je obdobná, jako stavba přízemí, jen s tím rozdílem, že její součástí už jsou i štíty podkroví. Konstrukčně je ale v zásadě totožná. Pokud budete chtít instalovat osvětlení, je v této fázi ještě stále pro jeho vedení ponechána jako šachta místnost nad vestibulem.

Nakonec i do prvního patra vlepíme stropy (ve stropě středního křídla jsem vyřízl otvor jako pokračování šachty pro instalaci osvětlení pro případ, že bych chtěl v místnostech osvětlení shora a také případně v některých oknech podkroví) a následně příčky v podkroví bočních křídel.
Po obvodu ještě přilepíme římsy, které jsou vtipně vyřešeny a je potřeba jen ohlídat jejich rovnost.
Tím je "hrubá stavba" nádraží hotová. Další fází je zastřešení.

Díly krovu nejprve nabarvíme požadovanou barvou

Jako první prvky vazby krovu vlepíme pozednice.

Následuje sloupek a hřebenový trám středního křídla.

Poté osadíme hřebenové trámy bočních křídel.

Posledním krokem stavby krovu je lepení krokví. Začínáme krokvemi středního křídla mezi štítovými stěnami, následují krokve bočních křídel a jako poslední nalepíme malé krokve středního křídla nad krokve křídel bočních. Krokve které ponesou přesahy střech nad štíty bočních křídel stavbu krovu zakončí.

Na krokve přilepíme první vrstvu střechy (nejprve opět střední křídlo a pak křídla boční) a do úžlabí vlepíme "oplechování".

Stavba krovu je logická, dobře promyšlená a přitom konstrukčně relativně jednoduchá a "zjednodušená" na únosnou a stále funkční míru. Jediný "problém", na který jsem při stavbě narazil (a možná jsem tuhle pasáž v návodu přehlédl) je skutečnost, že plechy do úžlabí jsou zhruba do poloviny délky ve svém středu proříznuté. Nebyl jsem si jistý, jestli je to záměr nebo "nehoda" při vypalování a při lepení jsem velké části slepil dohromady. Ukázalo se, že měly zůstat proříznuté, protože s tímto prořezem se počítá pro "vsunutí" desky krytiny. Já jsem pak musel krajové části dílu krytiny středního křídla dodatečně uřezávat a zase přilepovat, abych mohl krytinu na střední křídlo přilepit. Ale to je moje chyba, nikoliv chyba konstrukce a většina modelářů se jistě dovtípí včas :-)

Dolepené kousky střešní krytiny se pak dají snadno "zamaskovat" dobarvením a tím pádem téměř zneviditelněním spojů. To platí pro všechny případné opravy, které by během stavby mohly nastat.

Dolepíme tedy střešní krytinu (v tomto případě se zřejmě počítá s pořadím opačným - nejprve křídla boční a pak křídlo středové) a následuje přilepení všech komínů (polohu komínů zjistíme při studiu návodu či případně prohlédnutím fotografií reálné staniční budovy na webu či v publikaci o historii lokální trati) a střešních poklopů. Já jsem si je maličko upravil na prosklená vyklápěcí okénka, ale záměrem jsou poklopy plechové.

 

Stavbu dokončíme přilepením svislých věšadel s ozdobnými špicemi ve štítech bočních křídel. Pro umístění vodorovných "korunek" na špičky je nutné tyto velmi opatrně obrousit aby špičky získaly tvar jehlanu a nikoliv "stanů".
Tím je stavba stavebnice ukončena. Následuje už jen patinace dle vkusu jednotlivých modelářů. A jak už jsem zmiňoval na začátku, možné, ba vhodné je doplnění některých další částí stavby, jako jsou např. podokapní žlaby. To už se ale objeví v některém z dalších příspěvků.
V každém případě stavebnice od Igra-Model je příjemným rozšířením modelového sortimentu tuzemských nádražních budov a firmě za něj patří dík!