neděle 14. dubna 2019

Londýnský festival železničního modelářství 2019

Výstava britských železničních modelářů v Londýně, v Alexandra Palace (brity důvěrně nazývaným Ally Pally - s trochou nadsázky by se dala přirovnat k Průmyslovému paláci Holešovického výstaviště) je největším modelářským festivalem ve Velké Británii... obvykle se na ni sjede přes 100 vystavovatelů, ať už jsou to výrobci modelů, jako třeba Hornby, Bachmann, Dapol či kontinentální Fleischmann či výbci modelů budov a materiálů pro tvorbu krajiny (např. Petite Properties, Green Scene, Skytrex či Metcalfe. V roce 2019 to bylo 194 různých výstavních stánků, včetně stánků s občerstevním to bylo 201. :)
Koná se pravidelně v druhé polovině března a sjíždějí se na ni modeláři z celého Spojeného království a často i z větší dálky... Já sám jsem tuhle velkou obchodní výstavu navštívil už podruhé. Informaci a fotky z první navštívené výstavy najdete tady.
Tentokrát byla návštěva akce téměř náhodou, protože jsme pobývali v Londýně tak nějak v souvislosti s blížícím se Brexitem, abychom ještě stihli navštívit naše oblíbená místa ve městě, než bude po Brexitu situace třeba komplikovanější. Od té doby se situace zas trochu změnila, ale alespoň jsme během Londýnské návštěvy stihli i Ally Pally.
V zásadě se dá říct, že pro českého modeláře je návštěva bristkého modelářského setkání spíš inspirační záležitostí, protože na "ostrovech" pěstují jiná měřítka a vzhled britských železnic je velmi typický a poměrně odlišný od železnic kontinentálních, ať už středoevropských nebo jiných... ale například modeláři v měřítku H0 nebo i N už by něco praktického najít mohli i tady. Pro měřítko TT je to spíš o inspiraci, poučení a případně na měřítku nezávislých materiálech, protože britský modelový rozchod blížící se našemu TT - 3mm/1stopě má měřítko spíš 1:100 než 1:120. Pro budování krajiny a budov je to o něco schůdnější než evropské TT, protože je o maličko větší. Ve výsledku zabere ale samozřejmě o trochu víc místa.
Já sám mám tenhle festival rád, protože můžu obdivovat um a talent mnoha britských modelářů, kteří na festivalu prezentují svá kolejiště. Ta jsou obvykle největším lákadlem výstavy a letos jich tu bylo plných 40, v širokém spektru měřítek - od Z až po 3'. Tady je pak na místě zmínit, že oproti našim končinám, kde se obvykle budují buď celá komplexní kolejiště nebo alespoň moduly, ze kterých se pak na setkáních velká kolejiště skládají, v Británii je spíše zvykem postavit dioráma nebo kolejiště segmentové, tedy sice z menších dílů, ze kterých ale pak sestaví modelář (či v takovém případě častěji modelářský klub) jedno nevariabilní kolejiště.
Na letošním ročníku nás nejvíc zaujalo kolejiště úzkokolejky (měřítko On30) modeláře Steva Waterfielda, které nazval Clearwater Harbour a které je inspirováno obdobím a prostředím zlaté a stříbrné horečky v USA. Základní údaje, tak, jak je najdete na stránce jiné výstavy pořádané Altonským klubem: A freelance 0n30 line featuring scratch built track and buildings, operating barge loading from side tip wagons. Essentially a minimum space freelance railway on three baseboards. Lenz DCC control combined with MERG CBUS. The modeled area is a small port for loading mined ore and providing railway service to the town of Clearwater, some distance away.

 Fiktivní úzkokolejná trať prezentuje ručně stavěné kolejivo a budovy, bárku, nákládanou bočně výklopnými nákladními vozy. Jedná se o miniaturní lokální trať na třech segmentech. Ovládání je kombinací digitálního systému Lenz a MERG CBUS. Modelovaná oblast je malý přístav pro nakládku vytěžené rudy a zajišťující železniční dopravu do nepříliš vzdáleného města Clearwater.

Pro popis tak, jak byl uvěřejněn v průvodní brožuře Ally Pally, kterou dostal každý návštěvník u vstupu do ruky, si pomohu fotkou (nechce se mi to přepisovat) 😳😎
 S modelářem panem Waterfieldem jsme nad jeho kolejištěm zapředli rozhovor a bylo to velmi příjemné popovídání. V minulosti navštívil i Prahu a zcela náhodou se mu podařilo dokonce absolvovat parní jízdu z Masarykova nádraží. Město i železniční zážitek ho okouzlily... takže nevylučuje přijet do Prahy zase někdy znovu a třeba se zůčastní i některé z našich modelářských výstav. Řekl jsem mu třeba o té v Pečkách.
Pan Waterfield se specializuje spíš na kolejivo a hlavně elektroniku... a tohle kolejiště bylo prý první, kde si vyzkoušel i tvorbu krajiny a budov... O to víc mě jeho kolejiště, plné detailů a drobných technických hříček nadchlo. Posuďte sami. Dál už nechám mluvit dokumentační fotografie, které jsem pořídil mobilem.

Bold Beaver Mines Railway - welcome to Clearwater Harbour! 



















 A nakonec ještě video překládky rudy z vagónů na bárku...

 Pokud by vás zajímaly fotky dalších kolejišť, dejte vědět :-)
 

neděle 24. února 2019

Odpočinkový víkend - vrátnice od Model Scene

Když byste se měli věnovat něčemu rozpracovanému, ale nastavili jste si laťku tak vysoko, že se vám zrovna nechce tak náročné aktivity podnikat, dá se ulevit svědomí, zabavit se a přesto udělat něco pro kolejiště - využít "nevyužitý" čas stavbou méně náročné stavebnice. A to bylo přesně to, na co jsem měl tenhle víkend náladu a chuť. Nemuset nad stavbou moc přemýšlet a spíš se vyřádit barvením, doplňováním ("jednoduchého") interiéru.
A pro takové zadání se přesně hodí stavebnice od Model Scene. Tentokrát jsem si vybral ministavebničku "vrátnice" (č. 91505).
Postupoval jsem v zásadě podle přiloženého návodu a jen jsem stavbu doplnil o náznak interiéru.


Barevnost stěn jsem pojednal ještě před vyřezáním dílů. Zároveň jsem do stěn rovnou vlepil rámy oken a zasklení.

Pak jsem si změřil délky stěn a vyřízl z 2mm silného kartonu podlahu místnosti. Na ni jsem nalepil natištěná prkna od Malé Železnice, která jsem ještě trochu doladil vodovkami aby jejich barva nebyla tak uniformní. K podlaze jsem pak přilepil zadní stěnu vrátnice, kterou jsem předtím "vymaloval" i z vnitřní strany, naznačil zavěšený obraz a přilepil i přizdívku komína, před kterou jsem pak nalepil slepené dva odřezky kartonu, natřené načerno, které představují malá litinová kamínka. Jako kouřovod postačil zahradnický drátek.  Vedle kamen jsem ke stěně přistavil kanape, přes které je přehozen pestrý zelený přehoz. Při dlouhých službách se pan vrátný občas na chvilku natáhne.
Pak už jsem jen vyrobil minižidličku a malý psací stolek a ty jsem do interiéru postavil ke stěně proti kamnům.


Dolepil jsem všechny stěny, všechny vymalované i zevnitř. Pak jsem doplnil drobné detaily fasády (opěrný stolek či desku pod oknem vrátnice, nosné profily stříšky nad dveřmi a elektrokrabici s přívodním kabelem.

 Stavbu jsem zakončil kompletací střechy včetně komína. Zatím jsem střechu nenalepil napevno, možná vrátnici ještě budu osvětlovat...

Fotky jsou jen mobilem, tak omluvte nižší kvalitu...


úterý 19. února 2019

Továrna na kolejišti - papírna

To, že by na stanici na mém kolejišti měla být navázána vlečka, bylo téměř od začátku plánování zřejmé a jasné (inspirace nádražími Praha-Dejvice a Praha-Libeň dolní ani nedává jinou možnost). Otázkou bylo jen jaký typ výroby zvolit... nabízely se různé varianty. Při procházení knih Kateřiny Bečkové z cyklu Zmizelá Praha, Továrny a tovární haly 1, 2 a 3, mne napadala spousta možností. Chvílemi jsem si pohrával s myšlenkou vytvořit "abstraktní" továrnu a jen skombinovat vizuálně atraktivní budovy bez konkrétního jasně vyjádřeného zaměření... ale nakonec jsem se rozhodl dát na rady zkušených a pokusit se alespoň naznačit reálný provoz. Pak už zbývalo jen vybrat jaký typ. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl pro papírnu (původně jsem tedy uvažoval o výrobě barev a výtvarnických potřeb, ale to by bylo o něco náročnější na vyhledávání zdrojů informací (navíc jediná taková továrna, kterou opravdu znám, budějovická "Kohinorka" je příliš rozsáhlá) a papíren je přece jen víc, takže určité zobecnění a abstrakce nebudou tak komplikované.
Čím hlouběji jsem se ale začal nořit do problematiky výroby papíru, tím jasnější mi bylo a je, že to není úkol snadný... Rozhodně na plnohodnotnou papírnu nemám na svém kolejišti dostatek místa... takže i v tomto případě půjde o určité zobecnění a redukci. Navíc ne všechny fáze výroby jsou mi jasné a pochopitelné a o to méně jsem si jistý potřebným strojovým vybavením a jeho velikostí... ale vzhledem k tomu, že se bude jednat hlavně o "plnění" interiéru budov, který bude viditelný pouze za okny, snad to projde. :-)
Zatím mám hotovou (už z minula) budovu kotelny s továrním komínem.


firemní propagace modelu
foto ze stavby modelu...
Hotová kotelna

Teď pracuji na úpravě stavebnice budovy třídírny, skladu a expedice.
Stavebnice skladu a třídírny od "resiNOVÝCH modelů"

Právě ta zahájila rešerši na téma papírenská technologie a provoz, protože otevřená vrata skladu a expedice si žádají "zabydlený" interiér. Ten by se dal vyřešit jednoduše balíky, bednami a rolemi, ale přece jen... asi jsem příliš velký hračička abych takovou výzvu pominul. :-)
Navíc jsem se rozhodl, že tovární areál musím ještě doplnit o výrobní budovu (jednu, ne-li dvě či více) a další objekty, které by měly továrnu jako celek udělat realističtější, uvěřitelnější a v neposlední řadě také malebnější. V plánu je vrátnice, různé přístřešky a skládky materiálů, administrativní budova a možná i vila majitele. Plány mám smělé.
Za pomoci literatury, kterou jsem si zapůjčil v knihovně, se seznamuji s papírenským strojem i s hlavními pojmy z papírenské výroby prostřednictvím papírenského slovníku. Vzhledem k tomu, že se snažím udržet časový rámec kolejiště ve 30. letech 20. století, je už o něco těžší najít adekvátní podklady, proto už se taky nebudu snažit bazírovat na detailech a v mnoha případech půjde (nejen kvůli měřítku) o zjednodušení....
Dá se říct, že nejvíc inspirace jsem načerpal z fotografií zaniklé papírny ve Vraném nad Vltavou, které jsou publikované na webu nakladatelství Divus. Kdyby se mi alespoň částečně podařilo zreprodukovat atmosféru fotografií ze starého papírenského provozu, nemohl bych si přát víc.
Zatím tedy první vlaštovka v podobě "zaplnění" expedice... možná ještě doplním o třídící stoly, pokud budu mít přebytek času a energie (povzdech).

středa 26. prosince 2018

Pendon - The Vale sceen

Konec roku si žádá velké činy a proto konečně připojím i fotografie z hlavního exponátu muzea v Pendonu - tzv. Vale Sceen - údolní scény. Je to plochou největší a provedením i výjimečný kus modelářského umění, který vlastně původně ani nebyl tak úplně železničním modelem, ale časem se, minimálně v Británii, stal jakýmsi vzorem prokrajinářskou, neželezniční část modelových kolejišt.
Vzhledem k velkému počtu fotek, které jsem na místě udělal, mi trvalo dlouho, než jsem sebral odvahu a hlavně energii k tomu všechny fotky (pořízené mobilem a tedy nepříliš valné kvality, za to se předem omlouvám), dal aspoň do přijetelného publikovatelného stavu. Přesto je ale nakonec publikuji, protože si myslím, že některé z vás by mohl tento anglický fenomén inspirovat.
Takže vítejte v Pendon Parva a jejím okolí....
















Kolejivo je položeno na pevné překližkové desky. Spodní vrstvu tvoří korek na kterém je vybudována sama trať. První fází je příprava pražců. Ty jsou řezány z tenkých překližkových proužků a jsou předem děrovány, aby do nich mohly být vsazeny mosazné nýty ve správném rozchodu. Nýty, které se připevňují speciálními kleštěmi, tvoří pevné ukotvení kolejnic. - Jedna kolejnice je přiletována k nýtovaným pražcům a tato "polokolej" je pak přilepena ke korkovému podloží. Pak je přidána druhá kolejnice za pomoci šablony pro správný rozchod a přiletována do správné vzdálenosti. Pražce jsou natřeny (či patinovány) aby reprezentovaly dehtované reálné dřevo. - Zbývající fáze se zabývají hlavně detaily, ale jsou zásadní pro přesné zpodobnění kolejiva. Když je hotovo veškeré elektrické zapojení, kolejivo je zaštěrkováno jemně drceným kamenivem a jsou přidána upevňovadla. U reálných kolejí těžká litá upevňovadla drží kolejnici na pražci. V našem případě je to pouze vizuální "kosmetická" záležitost zvyšující realističnost vzhledu kolejiva. Modelová upevňovadla jsou odlita z cínu a skldáají se ze dvou částí, vnější a vnitřní, které jsou připevněny ke kolejnici na nýt a tak ho skryjí. Upevňovadla jsou lepena lepidlem a je to velmi unávná opakující se práce. - Když jsou všechna upevňovadla přilepena, koleje a pražce jsou natřena směsí barev, které mají připomínat rezavějící ocel a železo. Celek je pak patinován tak, aby bylo znázorněno usazování nečistot, oleje, uhlí a rzi, které se objevuje na tratích využívaných parním provozem. Toho může být dosaženo pečlivým použitím ředěných barev nanášených air-brushem, ale naše ukázka byla vytvořena nanášením v obchodedch dostupných patinovacích prachových pigmentů. Ty jsou nanášeny suchým štětcem a zajištěny jemným nástřikem výtvarnickým fixativem.

Tráva - kobercová podložka - odbarvená - nařezaná, kroucená, "vsazená" do vrstvy PVA, střihaná a tenčená - obarvená na zeleno (ředěnou barvou Humbrol č. 80) a sestřižená do požadované délky.        Plevel: jiná ukázka 

Použití instalatérské koudele: bez úpravy-obilná sláma - odbarvená-dlouhá stébla-seno - obarvená-zralé obilí před žní - obarvená-tráva mokřin/rákos

Živé ploty - kus plsti na leštění podlah - obarvený na zeleno - rozvolněný - s aplikovaným PVA (disperzním lepidlem), pokrytým zeleno/hnědým naturexem případně doplněno dlouhými stébly (z koudele)

Stromy: kmeny a větve - Zahradnický drát - ohýbaný a tvarovaný - směs sádry, barvy a PVA - foliáž Woodland Scenics  "střední zelená" - ztmavená nástřikem sprejové barvy NEBO Woodland Scenics 'polyfibre' pokrytá zeleno/hnědým naturexem. Všechna foliáž upevněna sprejem na vlasy.











































Standardní vodní nádrž Velké Západní Železnice (Great Western Railway)


Ransomova samočinná stolová pila 1859 (včetně přenosného motoru o výkonu 3 koňských sil, 1851) bude rozebrána, znovu natřena a osazena v zázemí železniční stanice Pendon Parva












Díky přívětivosti jednoho z přítomných členů personálu (většinou dobrovolníci) vám můžu nabídnout i pohled do zákulisí.




























Překližkové rámy jsou hlavním nosným prvkem krajiny. Prostor mezi rámy je vyplněn kartonovou komůrkovou strukturou (pláství), nařezanou podle reiléfu krajiny a lepenou tavnou pistolí. Přes "komůrky plástve" je opět tavnou pistolí přilepena skelná (štukatérská) tkanina.     Tuhá směs sádry s malým množstvím disperzního lepidla je nanesena na tkaninu tak, aby jí částečně pronikla. Následně je na ni nanesena další vrstva tkaniny a je zatřena do sádry.


Kukuřice a jiné druhy obilovin je tvořena z koudele. Koudel je nastříhána do svazků dlouohých asi 25-30mm, které jsou svisle usazeny do vrstvy PVA. Jako přípravná fáze může být koudel přilepena ná základ z tkaniny namočené do barvy a položené na arch plexi. Hotové pruhy obilného pole jsou pak přilepeny na základ krajiny. Koudel je pak česána (drátěným kartáčem na srst) a sestřižena na požadovanou výšku. Obarvena je pak sprejovou akrylovou barvou a posledním vylepšením je řídký posyp červeným naturexem, který reprezentuje vlčí máky.

Základem pro mnoho rostlin je koudel. malé svazky jsou přilepeny na základnu a rozprostřeny aby tvořily základ keře. Keř je nastříkán lakem a posypán posypovým materiálem. Květy jsou tvořeny drobným houbovým posypem namočeným ve vodovkách a jsou v malých hroznech nalepeny na keř.    Stonkové květiny jsou tvořeny štětinou ze štětce, napočenou do PVA a pak do posypového materiálu. "Květ" je pak obarven a vsunut do koudelového keře nabarveného na zeleno.     Sléz je komplikovanější. Základem je pár kočičích vousů vlepených do malého svazku koudele. Květy jsou kroužky vyražené z tkaniny (papírový kapesník?), obarvené akrylovou barvou a vytvarované do "kalíšku" tupým koncem párátka. Listy jsou opět z barvené tkaniny. Malé množství obarveného posypového materiálu představuje neotevřená poupata.
Stromy jsou tvořeny z drátěného základu. Může být použit téměř jakýkoliv drát - některé Pendonské stromy jsou tvřoeny z ocelového drátu - ale vícepramenný měděný drát je obvyklejší. Běžný kabel může být také použit, ale vyžaduje odstraněnáí velkého množství izolace. Svařovací či letovací drát má více pramenů s jednou vrstvou izolace. Každý svazek drátů je rozdělen do dvou a znovu spleten. To je opakováno tak dlouho, až skončíme s dvěma jednotlivými dráty na koncích. Ty tvoří koncové větvě stromu. Několik větví pak spojíme dohromady, aby tvořily strom. Mohou být spojeny lepidlem nebo sletovány. Stromy se liší tvarem i velikostí, podle druhu. Proto je nejlepší se inspirovat reálným stromem, abychom dosáhli realistického vzhledu.

Existují různé recepty jak vytvořit kůru stromů. Někteří modeláři používají tavné lepidlo pokryté pískem, jiní zas směs barvy, sádry a disperzního lepidla. Některé stromy mají hladkou kůru, jiné zas hluboce zbrázděnou. Směs na kůru bývá natřena na kmen a hlavní větve. Menší větve jsou jen sprejovány. Kůra je barvena světlými odstíny šedé a hnědé olejové či akrylové barvy a na jednu stranu je přidána zelená, reprezentující lišejník a mech.
Na trhu je k dostání mnoho různých druhů listoví tvořených syntetickou houbou, barvenou a drcenou aby vytvořila posypový materiál, který je následně nanesen na síťový základ. Mnoho stromů v Pendonu (jako i uvedený příklad) je pokryto foliáží Woodland Scenics, které je už hotovou foliáží. Jemnější vzhled může být docílen použitím vláknitého základu na který je následně nanesen samostatný posyp. V obou případech musí být shluky posypového materiálu rozvolněny a přilepeny k větvím. Často je pak aplikován jemný nástřik barvy ke sjednocení a úpravě barvy listoví.

Přidat popisek













Budovy, trať a krajina je v Pendonu budována malým týmem dobrovolníků, pracujících podle přesných standardů a tvořících velmi přesné a detailní modely. Tato výstavka představuje některé postupy používané při výrobě modelů. Pokud chcete pomoci s některou částí modelářské práce, promluvte si prosím s členem týmu nebo napište na adresu muzea a uveďte Vaše zkušenosti a zájem.