Železniční cestování po Walesu a po ostrově Man - díl druhý - Anglie - Severn Valley Railway - Bewdley, Country Park Halt

Na zpáteční cestě jsme o něco více střídali vlakové soupravy, abychom se seznámili s co největším počtem typů britských osobních železničních vozů nedávné (i dávnější) minulosti. To nám také umožnilo se více porozhlédnout po stanicích, kde jsme vlak na nějaký čas opustili nebo kde jsme se do něj naopak vraceli.
Jeden úsek cesty jsme se dokonce prošli podél trati po turistické stezce... byla to příjemná procházka.

Nejhezčí stanicí na trati, která dýchala časy minulými, bylo Bewdley. Samotné nádraží je velmi malebné a také pěkně udržované, čas byl ale i na krátký pěší výlet do města, kde jsme si dali wafle se zmrzlinou a anglický čaj :-)
Nejprve tedy pár dokumentačních a zároveň náladových snímků nádraží v Bewdley...

A ještě pár fotek z města... :-)

Nádraží Jemnice - stavba modelu, díl 2 - stěny

Protože minule jsem se sice o oknech zmínil, ale v textu ani fotkách na ně nakonec nedošlo, došla na ně řada nyní.
Princip skladby dílů oken je stejný, jako u většiny komerčně dostupných modelů... a podobně řešená, laserem vyřezaná okna se dají koupit i samostatně, a to buď přímo od Igra Model v různých sadách nebo od JM detail v menších setech, ale s trochu větší variabilitou typů a velikostí.
Pokud tedy začneme od spodu, je to klasicky "zasklení" - vrstva průhledné plastikové slídy, vnitřní, obvykle bílé nebarvené okno, rám okna (špaleta), zasklení vnějšího okna, vnější okno (obvykle probarvený karton s gravírováním naznačujícím obvod rámu a styk křídel).

Celé slepené okno pak vypadá takto (omlouvám se za popisování pravděpodobně všem důvěrně známých skutečností... myslím i na začínající modeláře, kteří si třeba tuhle stavebnici koupili jako svůj první laser-cut model).

Zatímco papírové části modelu lepím disperzním lepidlem (oblíbený Herkules, i když Igra Model v této stavebnici dodává i disperzní lepidlo v praktické lahvičce se skvěle vyhlížejícím dávkovačem - musím to lepidlo v nějakém dalším kroku vyzkoušet), plastikové "skleněné" tabule je nutné lepit lepidlem jiným. Mně se celkem osvědčilo univerzální UHU lepidlo na všechno, připomínající náš Kanagom. Pravděpodobně by bylo lepší mít lepidlo s poněkud řidší konzistencí, ale k tomu jsem se ještě nepropracoval. Jistě se na diskuzním modelářském fóru nebo na některém blogu železničních modelářů najdou tipy na takové lepidlo.
Vzhledem ke konstrukčnímu řešení stavebnice ale neslepuji celé okno najednou, ale nejprve slepím vnitřní okno a špaletu

Tuto slepenou část pak vlepím do určeného otvoru ve stěně a teprve potom na přední stranu špalety přilepím vnější "zasklené" okno abych se vyhnul případným rozměrovým kolizím při nepřesném slepení a následném protlačování kompletního okna otvorem ve stěně.
V této fázi se pak někdy zdá, že drobným problémem (který asi následně vyřeší nalepení okenních šambrán a parapetních říms - celý model je dobře konstrukčně promyšlený a přesný, zřejmě je to tedy obava neopodstatněná, ale raději nenechávám nic náhodě) by mohlo být prosvítání světla kolem okenního rámu (v případě, že budete chtít mít interiér modelu osvětlený).

vyznačená místa prosvítání kolem vlepeného okna

Pro jistotu jsem tedy vlepil ještě doplňkové stínící dílky vyřezané z černého fotografického kartonu - viz. obrázek o jeden výše a zde:

Je pak ale někdy nutné upravit díly příčných opěrných stěn, pokud přijdou do styku s tloušťkou tohoto papíru navíc.
Když tedy máme osazena všechna okna a dveře (jejichž montáž je velmi jednoduchá, jen je v případě zájmu potřeba je předem natřít barvou), můžeme začít se stavbou budovy...
Tady je obrazová rekapitulace budoucích obvodových stěn stavby:

Jak už jsem psal na začátku, mně osobně se zdá žlutá barva stěn trochu příliš sytá a výrazná, proto jsem ji "utlumil" přetřením bílou temperou, do které jsem přimíchal ještě trochu okru, aby podle mého cítění trochu více připomínala barvu omítky. Na několika místech jsem naznačil i patinaci - stékání špíny zpod vystupujících architektonických článků... ale patinaci budu dolaďovat až po dokončení celé stavby, takže zatím to jsou spíše testy.
Do některých oken jsem při jejich kompletaci vlepil květináče z drobných odřezků kartonu a malých kousků zelené "houby", zbytků z jiné stavebnice. Na některá jsem také na jejich vnitřní straně nalepil záclony z jedné vrstvy papírového kapesníku.
Dalším krokem bude zahájení kompletace samotné stavby, která začíná slepením přízemí.

Nádraží Jemnice od firmy Igra Model.... budování modelu - díl 1. - přípravné práce.

Díky velkorysosti firmy Igra Model se mi do rukou dostal jejich model Jemnického nádraží. Je to klasická budova s trojkřídlou dispozicí - dva boční trakty, spojené na ně kolmým centrálním. Vzhledem k tomu, že zrejmě byla koncovou stanicí jedné lokální trati Moravské Budějovice - Jemnice, odpovídá tomu i velikost budovy.

V současnosti už z původní podoby fasády nádražní budovy zůstalo zachováno v zásadě jen rozmístění okenních a dveřních otvorů a (snad) jejich velikost.
Určitý náznak podoby fasády a zřejmě i původní okna můžeme sledovat v podobě nádraží v nedalekých Třebelovicích, ležících na stejné trati.Tamní budova dává tušit, že byla postavena jako úspornější, poloviční varianta budovy v Jemnici.

Další referencí by mohlo být nádraží v Lamperticích, kde ale zcela chybí první patro, vzhledem k rozměru a důležitosti budovy. Pohled na průčelí štítu ale dává tušit, kde je řešení modelu kompromisem, protože ozdobné lezény rámující štítovou partii a doplňující špalety oken jsou ve skutečnosti provedeny negativně, tedy pásem zanořujícím se pod povrch fasády, nikoliv vystupující výrazně před plochu průčelí, jak je provedeno v modelu.

Stavebnici jsem si rozložil a prohlédl si všechny její části, abych obhlédl co mě čeká.
Zběžně jsem pročetl i návod a podrobněji se začetl do úvodní části. Doporučení začít multiplicitními menšími celky (komíny a okna) mi přišlo jako rozumné a tak jsem s nimi začal, protože i při vlastní tvorbě jsem se k tomuhle postupu propracoval. :-)

Začal jsem komínovými tělesy...

Díly cihelného zdiva komínů jsou nebarvené, je tedy nutné tyto díly nejdřív podle svého nabarvit. Mně se nejlépe pracuje s klasickými vodovými barvami, proto jsem je použil i tady... a protože v reálném světě cihly málokdy mají zcela jednotnou bravu, přetřel jsem cihly několika vrstvami řidší barvy, různých oranžových a hnědých odstínů. Pod korunou komínů jsem pak naznačil černou barvou zašpinění sazemi, které pak při děštích stéká v pramíncích po těle komínů dolů.

Stejně tak i na betonových hlavicích jsem naznačil zašpinění černou barvou. Použil jsem i bílou barvu, abych trochu narušil jednolitou uniformní šedou barvu, kterou jsou "betonové a kamenné" díly ve stavebnici nastříkány.
 Tenhle typ barev, který je ve stavebnicích firmy Igra Model použitý je pro mě trochu slabší stránkou, protože jejich povrch je uzavřený a hladký, což asi zajišťuje větší odolnost a životnost modelu, ale špatně se s nimi pak cokoliv dělá ve smyslu úpravy barev a patinace. Ale není to nic tragického a pro většinu modelářů, pro které je prioritou hlavně simulace železničního provozu a stavba modelů drážních vozidel, nikoliv staveb, které jsou v modelovém kolejišti vlastně spíš doplňkem, je možnost sestavit si model vápravní budovy bez nutnosti dalších úprav jistě vítanou.
Neodpustím si ale ještě jednu připomínku k volbě barev - ve většině stavebnic nejen od firmy Igra Model jsou voleny barvy podle mého názoru příliš jasné. Samozřejmě krátce po dokončení stavby jsou barvy fasády, krytin a nátěrů určitě jasné a zářivé (otázku volby konkrétních barevných odstínů nechme stranou), ale po nějakém čase, zvlášť v dobách minulých, kterým se většina železničních modelářů věnuje, notně blednou a zachází, ztrácí se pod nánosy prachu, sazí a smývá je déšť. Proto pokud je cílem modeláře pokud možno realistické působení celku kolejiště, je vhodné používat barvy povětšinou tlumené a pokud možno omezit barevnou paletu na celém kolejišti používanou. O použití a volbě barev na modelovém kolejišti vychází v různých časopisech návody i zamyšlení, proto si jistě každý najde svou ideální cestu.
Zpět k modelu. Díly cihlových stěn jsem opatrně slepil k sobě a pro jistotu jsem spoje ještě ve vnitřních rozích zesílil vlepením odřezků - proužků milimetrového kartonu.
Další díly, patřící ke komínům, jsou díly klempířské, tedy oplechování. Ve stavebnici je pojednáno stříbřitě nastříkaným kartonem, simulujícím kov.

Díly jsem přeci jen trochu "utlumil" naředěnou černou barvou a pak už jsem začal plechovou manžetou, obepínající spodní obvod ve styku komína se střešní krytinou a posléze nalepil komíny na plochy, simulující část plechů navazující na střešní krytinu. Následovaly betonové hlavice.

Jednotlivé koncovky komínových průduchů si nechám na později, protože jsou tvořeny mosaznou trubičkou, kterou bude nutno natřít barvou emailovou.

Příště budu pokračovat okny a fasádou obecně, tedy jejími jednotlivými díly. :)

Železniční cestování po Walesu a po ostrově Man - díl první - Anglie - Severn Valley Railway - Kidderminster a Bridgnorth

Letošní dovolená se odehrávala výrazně v duchu objevování úzkokolejných železnic ve Walesu ale i na ostrově Man. Než se ale dostaneme k těmto dvěma zemím, zastavíme se cestou ještě na jedné železnici Anglické - tedy železnici v údolí řeky Severn - "Severn Valley Railway".
Co nám o této železnici říkají sami její provozovatelé na své webové stránce? SVR je železnice o standartním plném rozchodu, provozující pravidelnou osobní vlakovou dopravu, většinou vlaky tažené parními lokomotivami, mezi Kidderminsterem ve Worcestershiru a Bridgnorthem ve Shropshiru, jejíž délka činí zhruba 16 mil (téměř 26 km).
Za zmínku stojí, že je provozována převážně neplacenými dobrovolníky. Placení zaměstnanci (asi 70 osob) se starají zejména o administrativu a obchodní aktivity a o pravidelnou údržbu vozového parku a železniční trati.
Dobrovolníci během roku pracují na takových úkolech jako je např. opravy a natírání stanic a zastávek, rekonstrukcích viaduktů a mostů, přestavbě lokomotiv a vagónů a samozřejmě provozování vlaků.
Shodou okolností je to právě letos, kdy železnice oslavila 50 let jako čistě turistická atrakce. Výstavba železnice byla započata rokuk 1858 a dokončena v roce 1862. Spojila Hartlebury s městem Shrewsbury, vzdálená od sebe 40 mil přes Stourport-on-Severn, Bewdley, Arley, Highley, Hampton Loade, Bridgnorth, Coalport, Ironbridge, Buildwas, Cressage a Berrington.
V roce 1963 byla trať v rámci "programu racionalizace železnice" uzavřena pro osobní dopravu.
V červenci 1965 se v hospodě Coopers Arms v Kidderminsteru sešlo asi 50 místních nadšenců. Výsledkem bylo vytvoření Společnosti Severn Valley Railway, jejímž záměrem bylo zakoupit asi 5 a půl míle dlouhý úsek trati z Bridgnorthu na jih přes Hampton Loade až k nákladišti Alveleyské koksovny u Highley..
Za pomoci emise akcií se společnosti podařilo v letech 1973-74 zakoupit dalších 9 mil trati přes Highley, Arley a Bewdley až k Foley Parku, nedaleko Kidderminsteru.
V roce 1983 hrozilo, že výstavba potřebného silničního obchvatu města Bridgnorth odstřihne trať od místního nádraží. Společnost se pak musela finančně podílet na výstavbě mostu, pod kterým obchvat vede, pokrytím 30% nákladů.
O rok později byla vystavěna jižní koncová stanice - nádraží v Kidderminsteru (když v roce 1982 byla odkoupena 1 a 1/2 míle trati dřívě využívané Britskou cukrovarnickou společností). Nádraží Kidderminster Town bylo otevřeno pro veřejnost 30. července 1984.
Mnoho současných návštěvníků se domnívá, že budova stanice je současná se zbytkem trati. Je to ale replika nádraží, které stávalo v Ross-on-Wye.

Zastřešení nádražní dvorany bylo dokončeno v roce 2006

V prostoru před nádražím je postavena také tato předválečná čerpací stanice :)

Protože samotné nádraží slouží také jako muzeum, jsou zde umístěny některé železniční stavby jako ve skanzenu - například toto stavědlo (signal box) z Wrangatonu

Jako hlavní budova muzea slouží původně skladiště GWR, dříve používané k přechodnému uskladnění vlny a obilí. Vstup do muzea je zdarma.

V současnosti je trať velmi známou turistickou atrakcí, která už má svou novodobou historii.

My jsme si ji prohlédli po celé její délce v den, kdy probíhala akce s krycím názvem "Nahlédnutí do zákulisí". Znamenalo to velký příliv železničních nadšenců a i když my jsme žádnou ze speciálních atrakcí dne nenavštívili, i tak se na nás ta nadšená atmosféra přenesla a celý den jsme si krásně užili.

Nasedli jsme do vlaku, který vedla lokomotiva "Taw Valley" - 34027 - třída West Country - dříve lokomotiva Southern Railway, zkonstruovaná v Brightonu v roce 1945, upravená v roce 1957, s uspořádáním náprav (britský úzus) - 4-6-2. 

Předtím ale při našem příjezdu tato lokomotiva teprve zbrojila (čerpala vodu) a ze stanice vyjížděla předchozí vlaková souprava, tažená lokomotivou No. 2857 (třída 2800), určenou pro těžkou nákladní dopravu, dříve patřící Velké západní železnici - Great Western Railway (GWR), postavenou ve Swindonu v roce 1918, s uspořádáním náprav 2-8-0. Souprava osobních vozů dřívější LNER z teakového dřeva, vyrobených v roce 1922 je nejdelší zachovanou ucelenou soupravou tohoto typu v Británii. Ve své době byly tyto teakové vozy používány na tratích, spojujících Londýn s Norwichem a východní Anglií. Všechny vozy v soupravě jsou dílem slavného britského konstruktéra Sira Nigela Gresleyho. Společnost vlastní v současnosti 9 takových vozů (včetně vozu restauračního).

 

Naše vlaková souprava byla složena z klasických vozů dřívější GWR, tedy z první poloviny 40. let, v barevnosti "čokoláda a smetana", se znakem GWR na boku.

Při zakoupení jízdenek jsme samozřejmě dostali také poměrně podrobného průvodce po trati, brožuru s graficky znázorněnými jednotlivými úseky trati a s krátkými informacemi o jednotlivých zajímavých stavbách a pamětihodnostech přímo na trati a v jejím okolí.
Aby náš výlet nebyl jen "jednotvárnou" cestou tam a zpět stejnou soupravou, cestou zpět jsme dvakrát vystoupili a tak vyzkoušeli ve finále soupravy 4 (kromě dieselové MU jednotky)- tedy všechny párou tažené ten den nasazené.
V cíli první cesty, v Bridgnorthu jsme si dopřáli procházku po městě a také obhlídku místní lanovky - Cliff Railway.
Stanice v Bridgnorthu, památkově chráněná budova, vystavěná v roce 1861, je s městem spojena pěší lávkou přes hluboké údolí, které ji odděluje od Horního města, na jehož okraji stával hrad, poničený za občanské války v 17. stol. - nyní již jen zřícenina.
Pěší lávka byla vystavěna zhruba před sto lety a obnovena v roce 1994.

Město samotné je velmi malebné, rozkládá se jak na vrcholku kopce nad řekou, tak za řekou v jejím údolí. Obě části města spojuje právě ona lanovka, vystavěná v letech 1891-1892.

Pohled na Low Town of Bridgnorth od horní stanice lanovky

Jeho centrem probíhá hlavní obchodní ulice, která dříve sloužila i jako městské tržiště (a vlastně tak funguje dodnes) a na ni jsou navázány hlavní městské budovy a instituce.

Domy kolem jednoho z kostelů

High Street - obchodní centrum města

Městská radnice, v jejímž přízemí, pod loubím, byla krytá tržnice