Londýnský festival železničního modelářství 2019

Výstava britských železničních modelářů v Londýně, v Alexandra Palace (brity důvěrně nazývaným Ally Pally - s trochou nadsázky by se dala přirovnat k Průmyslovému paláci Holešovického výstaviště) je největším modelářským festivalem ve Velké Británii... obvykle se na ni sjede přes 100 vystavovatelů, ať už jsou to výrobci modelů, jako třeba Hornby, Bachmann, Dapol či kontinentální Fleischmann či výbci modelů budov a materiálů pro tvorbu krajiny (např. Petite Properties, Green Scene, Skytrex či Metcalfe. V roce 2019 to bylo 194 různých výstavních stánků, včetně stánků s občerstevním to bylo 201. :)
Koná se pravidelně v druhé polovině března a sjíždějí se na ni modeláři z celého Spojeného království a často i z větší dálky... Já sám jsem tuhle velkou obchodní výstavu navštívil už podruhé. Informaci a fotky z první navštívené výstavy najdete tady.
Tentokrát byla návštěva akce téměř náhodou, protože jsme pobývali v Londýně tak nějak v souvislosti s blížícím se Brexitem, abychom ještě stihli navštívit naše oblíbená místa ve městě, než bude po Brexitu situace třeba komplikovanější. Od té doby se situace zas trochu změnila, ale alespoň jsme během Londýnské návštěvy stihli i Ally Pally.
V zásadě se dá říct, že pro českého modeláře je návštěva bristkého modelářského setkání spíš inspirační záležitostí, protože na "ostrovech" pěstují jiná měřítka a vzhled britských železnic je velmi typický a poměrně odlišný od železnic kontinentálních, ať už středoevropských nebo jiných... ale například modeláři v měřítku H0 nebo i N už by něco praktického najít mohli i tady. Pro měřítko TT je to spíš o inspiraci, poučení a případně na měřítku nezávislých materiálech, protože britský modelový rozchod blížící se našemu TT - 3mm/1stopě má měřítko spíš 1:100 než 1:120. Pro budování krajiny a budov je to o něco schůdnější než evropské TT, protože je o maličko větší. Ve výsledku zabere ale samozřejmě o trochu víc místa.
Já sám mám tenhle festival rád, protože můžu obdivovat um a talent mnoha britských modelářů, kteří na festivalu prezentují svá kolejiště. Ta jsou obvykle největším lákadlem výstavy a letos jich tu bylo plných 40, v širokém spektru měřítek - od Z až po 3'. Tady je pak na místě zmínit, že oproti našim končinám, kde se obvykle budují buď celá komplexní kolejiště nebo alespoň moduly, ze kterých se pak na setkáních velká kolejiště skládají, v Británii je spíše zvykem postavit dioráma nebo kolejiště segmentové, tedy sice z menších dílů, ze kterých ale pak sestaví modelář (či v takovém případě častěji modelářský klub) jedno nevariabilní kolejiště.
Na letošním ročníku nás nejvíc zaujalo kolejiště úzkokolejky (měřítko On30) modeláře Steva Waterfielda, které nazval Clearwater Harbour a které je inspirováno obdobím a prostředím zlaté a stříbrné horečky v USA. Základní údaje, tak, jak je najdete na stránce jiné výstavy pořádané Altonským klubem: A freelance 0n30 line featuring scratch built track and buildings, operating barge loading from side tip wagons. Essentially a minimum space freelance railway on three baseboards. Lenz DCC control combined with MERG CBUS. The modeled area is a small port for loading mined ore and providing railway service to the town of Clearwater, some distance away.

 Fiktivní úzkokolejná trať prezentuje ručně stavěné kolejivo a budovy, bárku, nákládanou bočně výklopnými nákladními vozy. Jedná se o miniaturní lokální trať na třech segmentech. Ovládání je kombinací digitálního systému Lenz a MERG CBUS. Modelovaná oblast je malý přístav pro nakládku vytěžené rudy a zajišťující železniční dopravu do nepříliš vzdáleného města Clearwater.

Pro popis tak, jak byl uvěřejněn v průvodní brožuře Ally Pally, kterou dostal každý návštěvník u vstupu do ruky, si pomohu fotkou (nechce se mi to přepisovat) 😳😎

 S modelářem panem Waterfieldem jsme nad jeho kolejištěm zapředli rozhovor a bylo to velmi příjemné popovídání. V minulosti navštívil i Prahu a zcela náhodou se mu podařilo dokonce absolvovat parní jízdu z Masarykova nádraží. Město i železniční zážitek ho okouzlily... takže nevylučuje přijet do Prahy zase někdy znovu a třeba se zůčastní i některé z našich modelářských výstav. Řekl jsem mu třeba o té v Pečkách.
Pan Waterfield se specializuje spíš na kolejivo a hlavně elektroniku... a tohle kolejiště bylo prý první, kde si vyzkoušel i tvorbu krajiny a budov... O to víc mě jeho kolejiště, plné detailů a drobných technických hříček nadchlo. Posuďte sami. Dál už nechám mluvit dokumentační fotografie, které jsem pořídil mobilem.

Bold Beaver Mines Railway - welcome to Clearwater Harbour! 

 A nakonec ještě video překládky rudy z vagónů na bárku...

 Pokud by vás zajímaly fotky dalších kolejišť, dejte vědět :-)
 

Železniční cestování po Walesu a po ostrově Man - díl druhý - Anglie - Severn Valley Railway - Bewdley, Country Park Halt

Na zpáteční cestě jsme o něco více střídali vlakové soupravy, abychom se seznámili s co největším počtem typů britských osobních železničních vozů nedávné (i dávnější) minulosti. To nám také umožnilo se více porozhlédnout po stanicích, kde jsme vlak na nějaký čas opustili nebo kde jsme se do něj naopak vraceli.
Jeden úsek cesty jsme se dokonce prošli podél trati po turistické stezce... byla to příjemná procházka.

Nejhezčí stanicí na trati, která dýchala časy minulými, bylo Bewdley. Samotné nádraží je velmi malebné a také pěkně udržované, čas byl ale i na krátký pěší výlet do města, kde jsme si dali wafle se zmrzlinou a anglický čaj :-)
Nejprve tedy pár dokumentačních a zároveň náladových snímků nádraží v Bewdley...

A ještě pár fotek z města... :-)

Železniční cestování po Walesu a po ostrově Man - díl první - Anglie - Severn Valley Railway - Kidderminster a Bridgnorth

Letošní dovolená se odehrávala výrazně v duchu objevování úzkokolejných železnic ve Walesu ale i na ostrově Man. Než se ale dostaneme k těmto dvěma zemím, zastavíme se cestou ještě na jedné železnici Anglické - tedy železnici v údolí řeky Severn - "Severn Valley Railway".
Co nám o této železnici říkají sami její provozovatelé na své webové stránce? SVR je železnice o standartním plném rozchodu, provozující pravidelnou osobní vlakovou dopravu, většinou vlaky tažené parními lokomotivami, mezi Kidderminsterem ve Worcestershiru a Bridgnorthem ve Shropshiru, jejíž délka činí zhruba 16 mil (téměř 26 km).
Za zmínku stojí, že je provozována převážně neplacenými dobrovolníky. Placení zaměstnanci (asi 70 osob) se starají zejména o administrativu a obchodní aktivity a o pravidelnou údržbu vozového parku a železniční trati.
Dobrovolníci během roku pracují na takových úkolech jako je např. opravy a natírání stanic a zastávek, rekonstrukcích viaduktů a mostů, přestavbě lokomotiv a vagónů a samozřejmě provozování vlaků.
Shodou okolností je to právě letos, kdy železnice oslavila 50 let jako čistě turistická atrakce. Výstavba železnice byla započata rokuk 1858 a dokončena v roce 1862. Spojila Hartlebury s městem Shrewsbury, vzdálená od sebe 40 mil přes Stourport-on-Severn, Bewdley, Arley, Highley, Hampton Loade, Bridgnorth, Coalport, Ironbridge, Buildwas, Cressage a Berrington.
V roce 1963 byla trať v rámci "programu racionalizace železnice" uzavřena pro osobní dopravu.
V červenci 1965 se v hospodě Coopers Arms v Kidderminsteru sešlo asi 50 místních nadšenců. Výsledkem bylo vytvoření Společnosti Severn Valley Railway, jejímž záměrem bylo zakoupit asi 5 a půl míle dlouhý úsek trati z Bridgnorthu na jih přes Hampton Loade až k nákladišti Alveleyské koksovny u Highley..
Za pomoci emise akcií se společnosti podařilo v letech 1973-74 zakoupit dalších 9 mil trati přes Highley, Arley a Bewdley až k Foley Parku, nedaleko Kidderminsteru.
V roce 1983 hrozilo, že výstavba potřebného silničního obchvatu města Bridgnorth odstřihne trať od místního nádraží. Společnost se pak musela finančně podílet na výstavbě mostu, pod kterým obchvat vede, pokrytím 30% nákladů.
O rok později byla vystavěna jižní koncová stanice - nádraží v Kidderminsteru (když v roce 1982 byla odkoupena 1 a 1/2 míle trati dřívě využívané Britskou cukrovarnickou společností). Nádraží Kidderminster Town bylo otevřeno pro veřejnost 30. července 1984.
Mnoho současných návštěvníků se domnívá, že budova stanice je současná se zbytkem trati. Je to ale replika nádraží, které stávalo v Ross-on-Wye.

Zastřešení nádražní dvorany bylo dokončeno v roce 2006

V prostoru před nádražím je postavena také tato předválečná čerpací stanice :)

Protože samotné nádraží slouží také jako muzeum, jsou zde umístěny některé železniční stavby jako ve skanzenu - například toto stavědlo (signal box) z Wrangatonu

Jako hlavní budova muzea slouží původně skladiště GWR, dříve používané k přechodnému uskladnění vlny a obilí. Vstup do muzea je zdarma.

V současnosti je trať velmi známou turistickou atrakcí, která už má svou novodobou historii.

My jsme si ji prohlédli po celé její délce v den, kdy probíhala akce s krycím názvem "Nahlédnutí do zákulisí". Znamenalo to velký příliv železničních nadšenců a i když my jsme žádnou ze speciálních atrakcí dne nenavštívili, i tak se na nás ta nadšená atmosféra přenesla a celý den jsme si krásně užili.

Nasedli jsme do vlaku, který vedla lokomotiva "Taw Valley" - 34027 - třída West Country - dříve lokomotiva Southern Railway, zkonstruovaná v Brightonu v roce 1945, upravená v roce 1957, s uspořádáním náprav (britský úzus) - 4-6-2. 

Předtím ale při našem příjezdu tato lokomotiva teprve zbrojila (čerpala vodu) a ze stanice vyjížděla předchozí vlaková souprava, tažená lokomotivou No. 2857 (třída 2800), určenou pro těžkou nákladní dopravu, dříve patřící Velké západní železnici - Great Western Railway (GWR), postavenou ve Swindonu v roce 1918, s uspořádáním náprav 2-8-0. Souprava osobních vozů dřívější LNER z teakového dřeva, vyrobených v roce 1922 je nejdelší zachovanou ucelenou soupravou tohoto typu v Británii. Ve své době byly tyto teakové vozy používány na tratích, spojujících Londýn s Norwichem a východní Anglií. Všechny vozy v soupravě jsou dílem slavného britského konstruktéra Sira Nigela Gresleyho. Společnost vlastní v současnosti 9 takových vozů (včetně vozu restauračního).

 

Naše vlaková souprava byla složena z klasických vozů dřívější GWR, tedy z první poloviny 40. let, v barevnosti "čokoláda a smetana", se znakem GWR na boku.

Při zakoupení jízdenek jsme samozřejmě dostali také poměrně podrobného průvodce po trati, brožuru s graficky znázorněnými jednotlivými úseky trati a s krátkými informacemi o jednotlivých zajímavých stavbách a pamětihodnostech přímo na trati a v jejím okolí.
Aby náš výlet nebyl jen "jednotvárnou" cestou tam a zpět stejnou soupravou, cestou zpět jsme dvakrát vystoupili a tak vyzkoušeli ve finále soupravy 4 (kromě dieselové MU jednotky)- tedy všechny párou tažené ten den nasazené.
V cíli první cesty, v Bridgnorthu jsme si dopřáli procházku po městě a také obhlídku místní lanovky - Cliff Railway.
Stanice v Bridgnorthu, památkově chráněná budova, vystavěná v roce 1861, je s městem spojena pěší lávkou přes hluboké údolí, které ji odděluje od Horního města, na jehož okraji stával hrad, poničený za občanské války v 17. stol. - nyní již jen zřícenina.
Pěší lávka byla vystavěna zhruba před sto lety a obnovena v roce 1994.

Město samotné je velmi malebné, rozkládá se jak na vrcholku kopce nad řekou, tak za řekou v jejím údolí. Obě části města spojuje právě ona lanovka, vystavěná v letech 1891-1892.

Pohled na Low Town of Bridgnorth od horní stanice lanovky

Jeho centrem probíhá hlavní obchodní ulice, která dříve sloužila i jako městské tržiště (a vlastně tak funguje dodnes) a na ni jsou navázány hlavní městské budovy a instituce.

Domy kolem jednoho z kostelů

High Street - obchodní centrum města

Městská radnice, v jejímž přízemí, pod loubím, byla krytá tržnice