Praha Libeň - dolní nádraží od (Resi)nových modelů 1. část

 Další ze stavebnic, které mám "v zásobě" už delší dobu a do které se pouštím až v posledních dnech je stavebnice Libeňského dolního nádraží od Resinových modelů. Je to taková srdeční záležitost, protože nádražní budovu znám od dětství, když jsem ještě, coby opravdu malého kluka, babička s mámou braly s sebou nakupovat "pod šraňky", tedy ze Sokolovské (téměř přímo pod plynojemem - ikonickou Libeňskou stavbou) dolů do Zenklovy, tehdy ještě přes železniční přejezd, který křižovala i tramvajová trať.

V té době už nádraží sloužilo pouze pro nákladní dopravu, ale pořád ještě fungovalo. Ano, už jsem se také zařadil do kategorie pamětníků. :-)

Stavebnici jsem si koupil před lety, nejspíš na pravidelné výstavní akci v Pečkách nebo na jedné z prvních modelářských burz, které jsem navštívil. V každém případě jsem stavbu dlouho odkládal, Jednak proto, že jsem neměl nádraží jak uplatnit a také složené by zabralo více místa než nesložené v ploché krabičce, jednak také z důvodu neexistence návodu ke stavbě. Vzhledem k mému tehdejšímu nedostatku modelářských zkušeností by takový tehdejší pokus o stavbu byl jistě odsouzen k nezdaru. Ani dnes si nejsem jistý zda model úspěšně dokončím. Návod jsem nikde na netu neobjevil a výrobce stavebnice zatím na můj dotaz stále mlčí. Stavebnice je stále v nabídce e-shopu, takže se třeba mé zkušenosti ze stavby budou někomu z dalších kupců tohoto výrobku hodit.

Modely tohoto výrobce mají svůj standard a při troše zkušeností a schopnosti trochu improvizovat mohou být výsledné modely velmi zdařilé a dobře zapadnout do modelové scenérie českého kolejiště. Sám jsem zatím postavil dvě stavby ze sortimentu (Resi)Nových modelů a ještě jeden další mám v zásobě. Zatím mám hotové kotelnu továrny/elektrárny a také kancelář traťmistra se skladem. 

Vyhovuje mi, že stavební díly jsou nebarvené, některé jen z jednobarevných kartónů, a tedy mohu barevnou podobu vnějšku vytvářet sám podle svých představ a potřeb.Vzhledem k tomu, že většina dílů byla z katónu víceméně bílého, nebylo nutné použít ani primalex a stačilo jen některé díly jen jako první vrstvu přetřít krycí bělobou a pak teprve malovat barevnými odstíny vodových barev. Tady v případě Libeňského nádraží asi raději použiji osvědčenou metodu tónovaného primalexu jako podkladové - omítkové barvy.

Zatím jsem u stavebnice našel několik nesrovnaloství a zřejmě drobných opomenutí nebo chyb, kterých se dopouštějí v různých formách všichni výrobci stavebnic staveb. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, takže jim to rozhodně nemám za zlé. Jsem rád, že někdo tuhle stavbu zařadil do svého programu. S těmi nepřesnostmi je aspoň stavba o trochu větší výzvou. ;-)

Bez obrázkového nebo alespoň psaného návodu mi nezbývá, než se řídit fotografiemi hotového sestaveného modelu, které má výrobce na svých stránkách (viz odkaz výše). Většina postupu se z fotografií dá odvodit. 

Je dobré si na internetu najít fotografie skutečného Libeňského dolního nádraží - pro srovnání. Také je poměrně důležité v jakém časovém období (a tedy dobové podobě) budete nádraží stavět. Pokud by mělo být funkční, bude to buď první, druhá nebo třetí epocha. Jak už čtenáři mého blogu vědí, mně jde o epochu druhou. S fotografiemi je trochu potíž, že málokdy jsou věrohodně datované.

Na netu jsem našel několik fotografií, které jsou zjevně staršího data, ale u kterých nevím, z jakých let jsou. 

Nejstarší je zřejmě tahle:

V knize Libeň - Zmizelý svět, autora Jana Jungmanna, vydané Muzeem hlavního města Prahy, je tahle fotografie datovaná do 20. let 20. stol., tedy nepříliš dlouho před obdobím, které se budu snažit na svém kolejišti znázornit.

Na této fotografii jsou ještě všechna okna dvojitá, tedy jejich vnější část je přímo na fasádě a otvírá se ven. Navíc vlevo v přízemí je vidět okno, které osvětlovalo část dopravní kanceláře, stejně jako dveře vedle něj, které do ní vedly. Vlevo od okna byly ještě jedny dveře, vedoucí do kanceláře přednosty stanice. Ty jsou vidět na pozdějším snímku. Je zde ale patrné zcela jasně, že na fasádě této části budovy v úrovni přízemí nejsou nad okny ani dveřmi velké plastické supraporty (které jsou nad okny a dveřmi příčného křídla), jen jednoduché rámy. Tak je to i na starém výkresu publikovaném v zatím posledním vydaném dílu (IV/2) série "Česká nádraží" Mojmíra Krejčiříka. Plán rozšíření staniční budovy je z roku 1899. Oproti původní podobě staniční budovy z roku 1877 došlo k zvýšení obou částí budovy na plnohodnotnou jednopatrovou stavbu obou křídel. Sklon střech zůstal zjevně zachován. Na fotografii jsou už, oproti plánu, levé dvěře v přízemí příčného křídla (vedoucí původně do čekárny druhé třídy) nahrazeny oknem.

Tato fotografie je nejspíš mladší, než odhaduji. Zdálo se mi, že by mohla být ze 40. až 50. let 20. stol., ale nejspíš bude až z let šedesátých.

Na druhé fotografii jsou vidět dveře do kanceláře přednosty stanice. Okno, které bývalo vedle nich, bylo zřejmě zazděno. Co je na jeho místě není na fotografii zřetelně patrné. Pokud je někdo pamětník a ví, co bylo v tom místě na fasádě, rád se to dovím :) V každém případě je na fotografii patrné okno v boční stěně příčného křídla, vedoucí do čekárny/haly. Také je patrné členění soklu budovy nad kamennou podezdívkou do tří vodorovných pásů, z nichž ten nejvyšší o něco více vystupuje do stejné úrovně jako plastické rámy dveří a oken. Okna jsou v této době už (zřejmě) zdvojená, tedy jsou blíže k vnitřní rovině stěn.

Kdy k této výměně oken došlo není jasné (alespoň mně), ale budu předpokládat, že v druhé polovině 30. let už mohla být všechna okna nová, protože už na první fotografii je ono nejnovější okno v přízemí také zdvojené (nebo jen vnitřní).

Další fotografie jsou většinou z let šedesátých.

 

 

Vraťme se teď k modelu. V první fázi jsem si připravil všechny díly stěn hlavní budovy, jejích dvou hlavních křídel. Už tady se objevilo několik naznačených nesrovnalostí. 

Jednu ze štítových stěn příčného křídla (v modelu zřejmě označeného jako "budova 1") budu nucen přilepit rubovou stranou ven, protože jinak bych místo dveří vpravo měl dveře vlevo (což neodpovídá skutečnosti, protože v obou štítech jsou dveře na pravé straně). Musel jsem tedy rozřezat vnitřní vrstvu stěny, abych mohl dveře a okno prohodit. Na fotografii hotového modelu na stránkách e-shopu jsou dveře na správném místě, takže možná výrobce v pozdějších výrobcích už chybu napravil.

 V mé verzi stavebnice to tak bohužel nebylo a tak jsem si musel poradit jinak.

Barevnost okenních rámů a dveří je do určité míry improvizací. Nevím, jaká byla jejich původní barva. Na černobílých fotkách působí jako tmavý odstín. Staré rámy oken dodnes v budově zachované mají červenohnědou barvu a o hnědé barvě mluví i pamětníci (pokud si pamatují), takže jsem se pokusil jakousi červenohnědou barvu reprodukovat.

Na této fotce novodobého stavu budovy je vidět barva okenních rámů.

Ve fasádě podélného křídla (ve stavebnici "budova 2") jsem v přízemí směrem ke kolejišti vyřezal naznačený dveřní otvor, který je ve stavebnici už pojednaný jako slepý, ale plasticky orámovaný i se supraportou. Vzhledem k časovému zařazení mého kolejiště zde rozhodně potřebuji ještě funkční dveře. Proto jsem si musel jedny dveře (podle těch v modelu zpracovaných) vytvořit.

Stejně tak jsem si musel vytvořit i okno v přízemí boční fasády budovy 1 - směřující do předprostoru přístavby WC (budova 4). 

Na fotografii hotového modelu je okno v této pozici zrušené.

V další fázi přípravy bude nutné na obvodové stěny nalepit plastickou výzdobu a pak plochu fasád natřít "základem" - tedy tónovaným primalexem (s vynecháním oblastí pro přilepení nárožních bosáží a kamenné podezdívky, protože ty by pak na primalexu hůř držely). Zároveň bude možné "zasklít" okna a dveře. Dveře bude navíc v jejich plné ploše nutné podlepit, protože v rozích vypáleného plastického členění jsou často prosvítající body propálené skrz celou tloušťku kartonu.

První dvě stěny s nalepenou plastickou výzdobou.

Při kompletaci plastických rámů na fasádě kolem okenních otvorů využívám jak připravených dílů zesílení římsy nad okny (1), tak "zbytkových" vlasových částí zbylých mezi díly (2) - ty pak lepím ještě na horní okraj nadokenní římsy aby přesněji kopírovala svou reálnou předlohu. Nakonec přijdou na každou horní plochu takového plastického rámu ještě krycí plechy.

Náhled jak budou fasády vypadat s výplněmi otvorů.

Kompletní stěny budovy 1 (tedy ještě bez horní korunní římsy, nárožních bosáží a bez podezdívky, ale ty budu lepit až po natření fasády - podezdívku - a pokompletaci budovy - horní římsu a nárožní bosáže)

Výtopna Prievidza - díl 3. - dokončení

A konečně se dostáváme ke koruně celého dílka - střeše. Krov je relativně rozsáhlý, má větší počet dílů, ale slibuje ve výsledku pevnou konstrukci v rámci měřítka věrnou originální stavbě.
V této fázi stavby je důležité podívat se do návodu, protože před lepením jednotlivých vazeb krovu na místo je třeba pět hlavních vazeb navléknout tím správným otvorem na hřebenovou vaznici. Po vlepení vazeb na místo už nebude tento krok možný provést a bylo by nutné díly zase vytrhat a tady by hrozilo jejich poškození.

 V návodu je také dobré ověřit v jakých polohách mají být tyto vazby krovu přilepeny, protože pak se mezi ně budou lepit vazby další. V prostoru střešních větracích nástaveb jsou to vazby složitější...

 ... ve zbytku krovu už jsou to pak jednodušší "véčka".

 Takhle pak vypadá celý krov nad hlavním prostorem budovy výtopny.

Když je krov hotový, můžeme pokračovat "prkenným záklopem". Celkem jednoduchým úkonem (náročným spíš na rychlost nanášení lepidla na jednotlivé krokve) je nalepení hlavního dílu záklopu na střechu výtopny.
Pak ale následuje poměrně náročná část výstavby - náročná hlavně na přesnost a trpělivost - a tou je vlepování jednotlivých lamel do zářezů v sloupcích střešních větracích nástaveb. Já jsem si je předem nabarvil nejen hnědou barvou, která odpovídá barvě krovu, ale i černou barvou imitující zašpinění kouřem.

 Do patra vodárny jsem vlepil váleček papíru, imitující nádrž na vodu. volně jsem se inspiroval plánem obdobné vodárny a rozměry odečetl odtamtud. Nádrž se ukázala být pro tuto vodárnu příliš velká, průměr jsem tedy o něco zmenšil, aby odstup od oken umožňoval průchod případné údržby. Přišlo mi ale důležité, aby vzhledem k předpokládané existenci nádrže v tomto místě nebylo vidět okny skrz celou stavbu.

 Po nalepení lamel a krycích masek na vnější boky sloupků nalepíme na čelní stěny nástaveb krycí štítové prkenné díly.

 Při fotodokumentaci jsem nějak opomenul nafotit fázi nalepených krokví na krovu vodárny, ale tam není žádná záludnost a odpovídá to běžné části krovu hlavního prostoru výtopny, jistě si s tím tedy všichni modeláři bez problémů hravě poradí :-)

 Po zkušenostech s jinými stavbami jsem si tu zkusil už rovnou nalepit i podokapní žlaby, abych se k nim pak obtížněji nemusel vracet v pozdější fázi.

 A nakonec nalepíme papírový díl "prkenného záklopu" i na větrací nástavby. Tím je fáze výstavby krovu zakončena a už nás čeká pokrývání.

Před lepením střešní krytiny, v tomto případě terakotových žlábkovaných tašek, jsem si všechny díly ještě nabarvil. Základní odstín tmavé červené je příjemný a vypadá celkem věrně, ale v reálu je málokdy barva tak jednolitá a dokonalá, proto jí dodáme určitou nejednotnost několika vrstvami různobarevných nátěrů spíše sušším štětcem (pokud pracujete vodovkami, jako já). Možné je samozřejmě použití např. barevných pastelek, ale i patinátorů, kříd... zkrátka na co jste zvyklí a s čím nejraději pracujete. Je také dobré, když modely na vašem kolejišti jeví známky podobného zpracování. Celek pak vypadá jednolitěji a působí reálněji.

 Případná deformace papíru při malování není zas tak na překážku, protože při zvlhčení při lepení k ní stejně dojde a po zaschnutí lepidla zůstává proužek rovně nalepený na střeše.
První nalepené proužky krytiny. Začínáme stejně jako při reálném pokrývání střechy odzdola a pokačujeme směrem nahoru.

 Druhá řada krytiny naznačí, jak rychle nám pokrývání půjde a kolik času nám asi zabere. Mně střecha zabrala zhruba jeden celý volný den... ale práce samozřejmě probíhala s nutnými pracovními přestávkami. :)

 Tady už se blížíme k dokončení. Umístění jednotlivých pruhů krytiny je na ploše záklopu označeno gravírovanými linkami ve třech místech, je tedy poměrně jednoduché správný odstup horních hran dodržet... přesto nemusí být vždy na desetiny milimetrů přesné. Proto pak v horní části může dojít k drobným nepřesnostem, které je pak nutné dorovnat.

 Konečně je celá střecha včetně všech jejích částí pokrytá a zbývá poslední krok pokrývání - hřebenáče a krycí štítové latě

 Před přilepením latí je dobré konce krytiny trochu zapilovat (či ubrousit jemným brusným papírem) do roviny, aby se latě daly přilepit snadno a rovně.

 A konečně i latě jsou na místě a zbývá dolepit hřebenové proužky. Zpočátku jsem měl v plánu použít zde plastové díly hřebenáčů (například od Malé železnice), ale po vyzkoušení se mi zdálo, že moc vizuálně nesedí a proto jsem nakonec použil přece jen originální díly které jsou ve stavebnici, i když nejsou úplně realistické...

 Následují fotografie s dokončenou střechou jak s hřebenovými díly (zatím jedinými barevně neupravenými), tak i s komíny, které jsou vyrobeny z přiloženého plastového brčka, obarveného na šedo, s vloženými papírovými stříškami. Bohužel jsem je udělal příliš vysoké a čeká mě jejich zkracování na realističtější výšku. Proto zatím ještě nemají ani kotvící lanka (z přiložených mosazných drátků).
Nalepeny jsou už i klasické zděné komíny s klempířskou manžetou, na střeše vodárny,

V tuto chvíli je zatím stavba v zásadě hotová a čeká mě dolaďování některých, převážně vizuálních detialů. Musím také ještě dokončit výrobu vrat (hlavně ohýbání dveřních závěsů, které vyžaduje pečlivost a opatrnost a je nutné dělat při zvlhčení dílů závěsů, aby při rolování nepraskly) a jejich připevnění na panty, které teprve musím vyrobit, nejspíš z přiloženého drátku, který použiji i na kotvení komínů.
Nakonec také snad přijdou na řadu žlaby a svody okapů... a nejbližší okolí výtopny. Zkusím co nejdřív doplnit a aktualizovat, stejně jako zkrácení plechových komínů :-)
Zatím díky, že to čtete! :-)