Libeň dolní - 2. díl

 První kompletovaná část srostlice budov nádraží, do které jsem se pustil, je sklad. Má ve stavebnici stěny z tenké dřevěné dýhy s vypáleným reliéfem svislých prken, takže je povrchová úprava jednodušší. "Prkna" stěn jsem natřel ještě ve stavu neuvolněných dílů a na kartónové stavební díly jsem je lepil po zaschnutí. Mezi vrstvu dýhy a karton jsem lepil "zasklení oken a dveří", tedy vyřezané plochy průhledného tenkého polystyrenu, který je také součástí stavebnice a při nalepení prkenného povrchu jsem pak vlepoval nabarvené okenní rámy a dveře. Zadní (vnitřní) stranu stěn jsem pak pro jistotu natřel černou barvou (vhodná by byla i středně hnědá), aby v interiéru při pohledu skrz okna nesvítila nepřirozeně bílá barva. Osvětlovat interiér skladiště neplánuji.

Nabarvil jsem si předem i díly podezdívky a krovu (v jeho případě hlavně jeho viditelných částí), abych pak měl ušetřenou práci po sestavení. Navíc některé díly by bylo náročné barvit "in situ", protože by hrozilo obarvení okolních ploch.

Vrata, která jsou určená do otvoru na stranu kolejiště, se mi nezdála moc vhodná a navíc mi není úplně jasné, jak jsou díly zamýšleny, proto jsem se nakonec rozhodl vyrobit si vlastní, nouzovou variantu, blížící se vratům která jsou v původním plánu.

Podle dobových fotografií jsem pro lepší dojem autentičnosti nalepil dvě cedule a pokračoval jsem vlepením "krovu". Tady opatrně, protože přesahující krokve jsou velmi křehké a náchylné k ohnutí či rovnou ulomení.

Krajní krovové rámy, které by byly při štítech, jsou sice také součástí stavebnice, ale konstrukčně pro ně není místo, proto plánuji dolepení dvou konců krokví na podbití střechy, až budu lepit krytinu.

Pro budovu skladu není ve stavebnici díl podlahy, který by stavbu zpevnil, proto jsem si raději vyrobil vlastní. V rozích jsem pak díl podložil kartonovými odřezky tak, aby byla podlaha v jedné výši.

Tím jsem prozatím se skladištěm skončil a budu se zas věnovat hlavní budově, tedy budově 1. Na jednotlivé díly do jejich horních částí jsem nalepil pásky korunní římsy, aby všechny plastické díly byly na fasádách před jejich barvením.

Praha Libeň - dolní nádraží od (Resi)nových modelů 1. část

 Další ze stavebnic, které mám "v zásobě" už delší dobu a do které se pouštím až v posledních dnech je stavebnice Libeňského dolního nádraží od Resinových modelů. Je to taková srdeční záležitost, protože nádražní budovu znám od dětství, když jsem ještě, coby opravdu malého kluka, babička s mámou braly s sebou nakupovat "pod šraňky", tedy ze Sokolovské (téměř přímo pod plynojemem - ikonickou Libeňskou stavbou) dolů do Zenklovy, tehdy ještě přes železniční přejezd, který křižovala i tramvajová trať.

V té době už nádraží sloužilo pouze pro nákladní dopravu, ale pořád ještě fungovalo. Ano, už jsem se také zařadil do kategorie pamětníků. :-)

Stavebnici jsem si koupil před lety, nejspíš na pravidelné výstavní akci v Pečkách nebo na jedné z prvních modelářských burz, které jsem navštívil. V každém případě jsem stavbu dlouho odkládal, Jednak proto, že jsem neměl nádraží jak uplatnit a také složené by zabralo více místa než nesložené v ploché krabičce, jednak také z důvodu neexistence návodu ke stavbě. Vzhledem k mému tehdejšímu nedostatku modelářských zkušeností by takový tehdejší pokus o stavbu byl jistě odsouzen k nezdaru. Ani dnes si nejsem jistý zda model úspěšně dokončím. Návod jsem nikde na netu neobjevil a výrobce stavebnice zatím na můj dotaz stále mlčí. Stavebnice je stále v nabídce e-shopu, takže se třeba mé zkušenosti ze stavby budou někomu z dalších kupců tohoto výrobku hodit.

Modely tohoto výrobce mají svůj standard a při troše zkušeností a schopnosti trochu improvizovat mohou být výsledné modely velmi zdařilé a dobře zapadnout do modelové scenérie českého kolejiště. Sám jsem zatím postavil dvě stavby ze sortimentu (Resi)Nových modelů a ještě jeden další mám v zásobě. Zatím mám hotové kotelnu továrny/elektrárny a také kancelář traťmistra se skladem. 

Vyhovuje mi, že stavební díly jsou nebarvené, některé jen z jednobarevných kartónů, a tedy mohu barevnou podobu vnějšku vytvářet sám podle svých představ a potřeb.Vzhledem k tomu, že většina dílů byla z katónu víceméně bílého, nebylo nutné použít ani primalex a stačilo jen některé díly jen jako první vrstvu přetřít krycí bělobou a pak teprve malovat barevnými odstíny vodových barev. Tady v případě Libeňského nádraží asi raději použiji osvědčenou metodu tónovaného primalexu jako podkladové - omítkové barvy.

Zatím jsem u stavebnice našel několik nesrovnaloství a zřejmě drobných opomenutí nebo chyb, kterých se dopouštějí v různých formách všichni výrobci stavebnic staveb. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, takže jim to rozhodně nemám za zlé. Jsem rád, že někdo tuhle stavbu zařadil do svého programu. S těmi nepřesnostmi je aspoň stavba o trochu větší výzvou. ;-)

Bez obrázkového nebo alespoň psaného návodu mi nezbývá, než se řídit fotografiemi hotového sestaveného modelu, které má výrobce na svých stránkách (viz odkaz výše). Většina postupu se z fotografií dá odvodit. 

Je dobré si na internetu najít fotografie skutečného Libeňského dolního nádraží - pro srovnání. Také je poměrně důležité v jakém časovém období (a tedy dobové podobě) budete nádraží stavět. Pokud by mělo být funkční, bude to buď první, druhá nebo třetí epocha. Jak už čtenáři mého blogu vědí, mně jde o epochu druhou. S fotografiemi je trochu potíž, že málokdy jsou věrohodně datované.

Na netu jsem našel několik fotografií, které jsou zjevně staršího data, ale u kterých nevím, z jakých let jsou. 

Nejstarší je zřejmě tahle:

V knize Libeň - Zmizelý svět, autora Jana Jungmanna, vydané Muzeem hlavního města Prahy, je tahle fotografie datovaná do 20. let 20. stol., tedy nepříliš dlouho před obdobím, které se budu snažit na svém kolejišti znázornit.

Na této fotografii jsou ještě všechna okna dvojitá, tedy jejich vnější část je přímo na fasádě a otvírá se ven. Navíc vlevo v přízemí je vidět okno, které osvětlovalo část dopravní kanceláře, stejně jako dveře vedle něj, které do ní vedly. Vlevo od okna byly ještě jedny dveře, vedoucí do kanceláře přednosty stanice. Ty jsou vidět na pozdějším snímku. Je zde ale patrné zcela jasně, že na fasádě této části budovy v úrovni přízemí nejsou nad okny ani dveřmi velké plastické supraporty (které jsou nad okny a dveřmi příčného křídla), jen jednoduché rámy. Tak je to i na starém výkresu publikovaném v zatím posledním vydaném dílu (IV/2) série "Česká nádraží" Mojmíra Krejčiříka. Plán rozšíření staniční budovy je z roku 1899. Oproti původní podobě staniční budovy z roku 1877 došlo k zvýšení obou částí budovy na plnohodnotnou jednopatrovou stavbu obou křídel. Sklon střech zůstal zjevně zachován. Na fotografii jsou už, oproti plánu, levé dvěře v přízemí příčného křídla (vedoucí původně do čekárny druhé třídy) nahrazeny oknem.

Tato fotografie je nejspíš mladší, než odhaduji. Zdálo se mi, že by mohla být ze 40. až 50. let 20. stol., ale nejspíš bude až z let šedesátých.

Na druhé fotografii jsou vidět dveře do kanceláře přednosty stanice. Okno, které bývalo vedle nich, bylo zřejmě zazděno. Co je na jeho místě není na fotografii zřetelně patrné. Pokud je někdo pamětník a ví, co bylo v tom místě na fasádě, rád se to dovím :) V každém případě je na fotografii patrné okno v boční stěně příčného křídla, vedoucí do čekárny/haly. Také je patrné členění soklu budovy nad kamennou podezdívkou do tří vodorovných pásů, z nichž ten nejvyšší o něco více vystupuje do stejné úrovně jako plastické rámy dveří a oken. Okna jsou v této době už (zřejmě) zdvojená, tedy jsou blíže k vnitřní rovině stěn.

Kdy k této výměně oken došlo není jasné (alespoň mně), ale budu předpokládat, že v druhé polovině 30. let už mohla být všechna okna nová, protože už na první fotografii je ono nejnovější okno v přízemí také zdvojené (nebo jen vnitřní).

Další fotografie jsou většinou z let šedesátých.

 

 

Vraťme se teď k modelu. V první fázi jsem si připravil všechny díly stěn hlavní budovy, jejích dvou hlavních křídel. Už tady se objevilo několik naznačených nesrovnalostí. 

Jednu ze štítových stěn příčného křídla (v modelu zřejmě označeného jako "budova 1") budu nucen přilepit rubovou stranou ven, protože jinak bych místo dveří vpravo měl dveře vlevo (což neodpovídá skutečnosti, protože v obou štítech jsou dveře na pravé straně). Musel jsem tedy rozřezat vnitřní vrstvu stěny, abych mohl dveře a okno prohodit. Na fotografii hotového modelu na stránkách e-shopu jsou dveře na správném místě, takže možná výrobce v pozdějších výrobcích už chybu napravil.

 V mé verzi stavebnice to tak bohužel nebylo a tak jsem si musel poradit jinak.

Barevnost okenních rámů a dveří je do určité míry improvizací. Nevím, jaká byla jejich původní barva. Na černobílých fotkách působí jako tmavý odstín. Staré rámy oken dodnes v budově zachované mají červenohnědou barvu a o hnědé barvě mluví i pamětníci (pokud si pamatují), takže jsem se pokusil jakousi červenohnědou barvu reprodukovat.

Na této fotce novodobého stavu budovy je vidět barva okenních rámů.

Ve fasádě podélného křídla (ve stavebnici "budova 2") jsem v přízemí směrem ke kolejišti vyřezal naznačený dveřní otvor, který je ve stavebnici už pojednaný jako slepý, ale plasticky orámovaný i se supraportou. Vzhledem k časovému zařazení mého kolejiště zde rozhodně potřebuji ještě funkční dveře. Proto jsem si musel jedny dveře (podle těch v modelu zpracovaných) vytvořit.

Stejně tak jsem si musel vytvořit i okno v přízemí boční fasády budovy 1 - směřující do předprostoru přístavby WC (budova 4). 

Na fotografii hotového modelu je okno v této pozici zrušené.

V další fázi přípravy bude nutné na obvodové stěny nalepit plastickou výzdobu a pak plochu fasád natřít "základem" - tedy tónovaným primalexem (s vynecháním oblastí pro přilepení nárožních bosáží a kamenné podezdívky, protože ty by pak na primalexu hůř držely). Zároveň bude možné "zasklít" okna a dveře. Dveře bude navíc v jejich plné ploše nutné podlepit, protože v rozích vypáleného plastického členění jsou často prosvítající body propálené skrz celou tloušťku kartonu.

První dvě stěny s nalepenou plastickou výzdobou.

Při kompletaci plastických rámů na fasádě kolem okenních otvorů využívám jak připravených dílů zesílení římsy nad okny (1), tak "zbytkových" vlasových částí zbylých mezi díly (2) - ty pak lepím ještě na horní okraj nadokenní římsy aby přesněji kopírovala svou reálnou předlohu. Nakonec přijdou na každou horní plochu takového plastického rámu ještě krycí plechy.

Náhled jak budou fasády vypadat s výplněmi otvorů.

Kompletní stěny budovy 1 (tedy ještě bez horní korunní římsy, nárožních bosáží a bez podezdívky, ale ty budu lepit až po natření fasády - podezdívku - a pokompletaci budovy - horní římsu a nárožní bosáže)

Velikonoce, COVID-19 a modelaření

Nebudu se tu rozepisovat o tom, co pro nás všechny znamená celosvětový problém zvaný COVID-19. Všichni s tím máme velmi osobní vlastní zkušenosti a to i ta většina z nás, které se zatím reálná nákaza vyhnula. Celý svět se teď nějak vyrovnává s doteď nebývalou situací a snaží se najít nějaký rozumný způsob, jak pandemii zvládnout. O tom ale samozřejmě nechci psát, tedy určitě ne tady. Tenhle blog je o modelaření a o kolejišti, které snad někdy v budoucnu bude výsledkem mých občasných záchvatů aktivity a modelářských snah.
Jednou z výhod tohohle nestandartního období, kdy je většina z nás převážně doma, je více času pro domácí aktivity - tedy také pro naše záliby a koníčky. Modelářství je zrovna jedním z těch hobby, které vyžaduje hodně času a není až tak příliš závislé na možnosti vycházet často ven. Zvláště pokud máte doma dostatečnou zásobu materiálu. To je, aspoň zatím, můj případ. A proto jsem se po dlouhé době vrátil k aktivní modelařině.
Než se pustím do něčeho zcela nového, řekl jsem si, že dokončím jeden rozpracovaný model, který na své dokončení čeká (jak jsem s údivem kontrolou tohoto blogu zjistil) už víc než 4 roky. Čas strašně letí.
Jedná se o blok domů ze starých Holešovic - tedy domy, které už dávno nestojí. Poprvé jsem se o něm zmínil i s fotografií rozpracovaného modelu v tomto příspěvku z března 2016. Z té doby mám také ve svém plánovacím sešitě ke kolejišti skicu průčelí podle fotografií z knihy "Holešovice-Bubny, v objetí Vltavy" autora Jana Jugmana, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy a která vyšla jako trvalá připomínka stejnojmenné výstavy, kterou MHMP pořádalo.

 

Kombinace starého nízkého domku (nebo spíš skoro chalupy) povozníka Staňka (čp. 61) a činžovního dvoupatrového pavlačového domu (čp. 62) za ním mi přišla velmi malebná a také poměrně výstižně vypovídající o postupné změně životního stylu v meziválečném období - tradiční život na venkově postupně usutpuje životu městskému se všemi jeho vymoženostmi. Zatímco nízký domek je na fotografiích v knize zachycen dvakrát a je tedy o jeho podobě poměrně dost informací, činžovní dům je vidět jen částečně a byl tedy prostor pro fantazii.

Na této fotografii je viditelná alespoň část hlavního uličního průčelí činžovního domu čp. 62

Půdorysně jsem se orientoval podle katastrální mapy která je v knize také citovaná - z roku 1938 - na webu dostupná na stránce wikipedie.

Teprve později jsem zjistil, že činžovní domy bloku jsou viditelné na dvou uměleckých fotografiích Jana Reicha, které byly k vidění na jeho retrospektivní výstavě pořádané v Tereziánském křídle Starého Paláce Pražského hradu a byly otištěny v knize "Mizející Praha". Tu jsem si musel koupit v německé jazykové mutaci, protože její česká verze už je beznadějně vyprodaná.

Tolik tedy podklady ze kterých jsem čerpal.
Do tvorby modelu jsem se pustil už v roce 2016, ale tehdy jsem si vytvořil jen základ (viz výše zmiňovaný příspěvek) a ten pak dlouho zůstal odložený na pozdější časy.
V nedávné době, na začátku karanténních opatření, jsem si řekl, že je to vhodná příležitost k tomu s modelem trochu pohnout a tak jsem oprášil základ modelu a pustil jsem se do práce.

Do dříve připraveného základu uličního průčelí jsem začal vlepovat ručně řezaná okna - dvojitá - tedy jedno na vnitřní stranu, další na vnejšek fasády. Pro živější dojem jsem některá okna modelaoval jako otevřená (a to jak v činžovním domě, tak i v domku povozníka).

Ve výsledné výzdobě okenních šambrán jsem si trošku pustil fantazii na špacír... a trochu ji přizpůsobil také technickým možnostem. A zatímco vstupní dveře do celého domu, tedy do průjezdu do dvora, jsem si vytvořil sám, do obchodu na rohu jsem vsadil dveře z produkce JM detail.

Když už jsem měl uliční fasádu téměř hotovou, donutil jsem se kousnout do kyselého jablka - dvorní fasády s pavlačemi. Z dřívější fáze jsem měl připravené jako vzor nejvyšší patro a podle něj jsem dělal přízemí a první patro.

Ve volných chvilkách jsem pracoval na dokončování modelu domku čp. 61. Bylu potřeba nalepit definitivní střechu, doplnit přístřešek pro topivo a slámu a dokončit dveře a okna tam, kde chyběla.

Chyběla také boudička ve středu ohrady do ulice. 

Po umístění boudičky byl dorek zároveň uzavřen dvěma brankami - pro lidi a pro koně. :-)
Střecha byla "zabedněna" a připravena pro položení krytiny. To jsem se ale vrátil k pavlačím činžovního domu.

Zkusmé osazení horního patra pavlačového průčelí

Osazení spodních dvou podlaží pavlačové fasády

vlepeny záchody v přízemí, kolem kterých obíhá schodiště

 Když byla pavlačová fasáda i s pavlačemi na místě, přišla na řadu střecha činžáku - tedy nejprve "krov" včetně komínových těles a pak teprve bednění střechy.

S prací na střeše bylo spojené i definitivní přilepení uliční fasády. Nakonec ale přišla konečně na řadu i střecha...

střešní plochy byly mezi nosnými žebry vyztuženy jště "prostorovými lepenými nosníky" proti prohýbání

 

A zatímco na domku čp. 61 už jsem začal s pokrýváním střechy řadami bobrovek z produkce KB model, na činžák mám v plánu použít střešní krytinu od téhož výrobce, ale tentokrát dodávanou rovnou v ploše, formou laser-cut technologií vypáleného reliéfu. Tu mám ale teprve objednanou, stejně jako zábradlí na pavlače, které se bohužel zjevně v měřítku TT u našich výrobců nedá sehnat. To jsem musel zatím objednat z Německa.

Takže zbývá doladit pavlače činžáku a pak dvůr (kam přijde nízký dvorní objekt ve formě dílen a skladišť pro jednotlivé byty).

Současný stav po dokončení pokrytí střechy domu povozníka

Náznak srovnání s referenční fotografií

Takže v příštím příspěvku snad pokročím dál. Teď jdu rešit sousední činžák, kde chci oproti realitě udělat pavlače kryté, aby byl blok trochu různorodý... navíc mnoho jiných zadních traktů na kolejišti vidět nebude.