Velikonoce, COVID-19 a modelaření

Nebudu se tu rozepisovat o tom, co pro nás všechny znamená celosvětový problém zvaný COVID-19. Všichni s tím máme velmi osobní vlastní zkušenosti a to i ta většina z nás, které se zatím reálná nákaza vyhnula. Celý svět se teď nějak vyrovnává s doteď nebývalou situací a snaží se najít nějaký rozumný způsob, jak pandemii zvládnout. O tom ale samozřejmě nechci psát, tedy určitě ne tady. Tenhle blog je o modelaření a o kolejišti, které snad někdy v budoucnu bude výsledkem mých občasných záchvatů aktivity a modelářských snah.
Jednou z výhod tohohle nestandartního období, kdy je většina z nás převážně doma, je více času pro domácí aktivity - tedy také pro naše záliby a koníčky. Modelářství je zrovna jedním z těch hobby, které vyžaduje hodně času a není až tak příliš závislé na možnosti vycházet často ven. Zvláště pokud máte doma dostatečnou zásobu materiálu. To je, aspoň zatím, můj případ. A proto jsem se po dlouhé době vrátil k aktivní modelařině.
Než se pustím do něčeho zcela nového, řekl jsem si, že dokončím jeden rozpracovaný model, který na své dokončení čeká (jak jsem s údivem kontrolou tohoto blogu zjistil) už víc než 4 roky. Čas strašně letí.
Jedná se o blok domů ze starých Holešovic - tedy domy, které už dávno nestojí. Poprvé jsem se o něm zmínil i s fotografií rozpracovaného modelu v tomto příspěvku z března 2016. Z té doby mám také ve svém plánovacím sešitě ke kolejišti skicu průčelí podle fotografií z knihy "Holešovice-Bubny, v objetí Vltavy" autora Jana Jugmana, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy a která vyšla jako trvalá připomínka stejnojmenné výstavy, kterou MHMP pořádalo.

 

Kombinace starého nízkého domku (nebo spíš skoro chalupy) povozníka Staňka (čp. 61) a činžovního dvoupatrového pavlačového domu (čp. 62) za ním mi přišla velmi malebná a také poměrně výstižně vypovídající o postupné změně životního stylu v meziválečném období - tradiční život na venkově postupně usutpuje životu městskému se všemi jeho vymoženostmi. Zatímco nízký domek je na fotografiích v knize zachycen dvakrát a je tedy o jeho podobě poměrně dost informací, činžovní dům je vidět jen částečně a byl tedy prostor pro fantazii.

Na této fotografii je viditelná alespoň část hlavního uličního průčelí činžovního domu čp. 62

Půdorysně jsem se orientoval podle katastrální mapy která je v knize také citovaná - z roku 1938 - na webu dostupná na stránce wikipedie.

Teprve později jsem zjistil, že činžovní domy bloku jsou viditelné na dvou uměleckých fotografiích Jana Reicha, které byly k vidění na jeho retrospektivní výstavě pořádané v Tereziánském křídle Starého Paláce Pražského hradu a byly otištěny v knize "Mizející Praha". Tu jsem si musel koupit v německé jazykové mutaci, protože její česká verze už je beznadějně vyprodaná.

Tolik tedy podklady ze kterých jsem čerpal.
Do tvorby modelu jsem se pustil už v roce 2016, ale tehdy jsem si vytvořil jen základ (viz výše zmiňovaný příspěvek) a ten pak dlouho zůstal odložený na pozdější časy.
V nedávné době, na začátku karanténních opatření, jsem si řekl, že je to vhodná příležitost k tomu s modelem trochu pohnout a tak jsem oprášil základ modelu a pustil jsem se do práce.

Do dříve připraveného základu uličního průčelí jsem začal vlepovat ručně řezaná okna - dvojitá - tedy jedno na vnitřní stranu, další na vnejšek fasády. Pro živější dojem jsem některá okna modelaoval jako otevřená (a to jak v činžovním domě, tak i v domku povozníka).

Ve výsledné výzdobě okenních šambrán jsem si trošku pustil fantazii na špacír... a trochu ji přizpůsobil také technickým možnostem. A zatímco vstupní dveře do celého domu, tedy do průjezdu do dvora, jsem si vytvořil sám, do obchodu na rohu jsem vsadil dveře z produkce JM detail.

Když už jsem měl uliční fasádu téměř hotovou, donutil jsem se kousnout do kyselého jablka - dvorní fasády s pavlačemi. Z dřívější fáze jsem měl připravené jako vzor nejvyšší patro a podle něj jsem dělal přízemí a první patro.

Ve volných chvilkách jsem pracoval na dokončování modelu domku čp. 61. Bylu potřeba nalepit definitivní střechu, doplnit přístřešek pro topivo a slámu a dokončit dveře a okna tam, kde chyběla.

Chyběla také boudička ve středu ohrady do ulice. 

Po umístění boudičky byl dorek zároveň uzavřen dvěma brankami - pro lidi a pro koně. :-)
Střecha byla "zabedněna" a připravena pro položení krytiny. To jsem se ale vrátil k pavlačím činžovního domu.

Zkusmé osazení horního patra pavlačového průčelí

Osazení spodních dvou podlaží pavlačové fasády

vlepeny záchody v přízemí, kolem kterých obíhá schodiště

 Když byla pavlačová fasáda i s pavlačemi na místě, přišla na řadu střecha činžáku - tedy nejprve "krov" včetně komínových těles a pak teprve bednění střechy.

S prací na střeše bylo spojené i definitivní přilepení uliční fasády. Nakonec ale přišla konečně na řadu i střecha...

střešní plochy byly mezi nosnými žebry vyztuženy jště "prostorovými lepenými nosníky" proti prohýbání

 

A zatímco na domku čp. 61 už jsem začal s pokrýváním střechy řadami bobrovek z produkce KB model, na činžák mám v plánu použít střešní krytinu od téhož výrobce, ale tentokrát dodávanou rovnou v ploše, formou laser-cut technologií vypáleného reliéfu. Tu mám ale teprve objednanou, stejně jako zábradlí na pavlače, které se bohužel zjevně v měřítku TT u našich výrobců nedá sehnat. To jsem musel zatím objednat z Německa.

Takže zbývá doladit pavlače činžáku a pak dvůr (kam přijde nízký dvorní objekt ve formě dílen a skladišť pro jednotlivé byty).

Současný stav po dokončení pokrytí střechy domu povozníka

Náznak srovnání s referenční fotografií

Takže v příštím příspěvku snad pokročím dál. Teď jdu rešit sousední činžák, kde chci oproti realitě udělat pavlače kryté, aby byl blok trochu různorodý... navíc mnoho jiných zadních traktů na kolejišti vidět nebude.