Londýnský festival železničního modelářství 2019

Výstava britských železničních modelářů v Londýně, v Alexandra Palace (brity důvěrně nazývaným Ally Pally - s trochou nadsázky by se dala přirovnat k Průmyslovému paláci Holešovického výstaviště) je největším modelářským festivalem ve Velké Británii... obvykle se na ni sjede přes 100 vystavovatelů, ať už jsou to výrobci modelů, jako třeba Hornby, Bachmann, Dapol či kontinentální Fleischmann či výbci modelů budov a materiálů pro tvorbu krajiny (např. Petite Properties, Green Scene, Skytrex či Metcalfe. V roce 2019 to bylo 194 různých výstavních stánků, včetně stánků s občerstevním to bylo 201. :)
Koná se pravidelně v druhé polovině března a sjíždějí se na ni modeláři z celého Spojeného království a často i z větší dálky... Já sám jsem tuhle velkou obchodní výstavu navštívil už podruhé. Informaci a fotky z první navštívené výstavy najdete tady.
Tentokrát byla návštěva akce téměř náhodou, protože jsme pobývali v Londýně tak nějak v souvislosti s blížícím se Brexitem, abychom ještě stihli navštívit naše oblíbená místa ve městě, než bude po Brexitu situace třeba komplikovanější. Od té doby se situace zas trochu změnila, ale alespoň jsme během Londýnské návštěvy stihli i Ally Pally.
V zásadě se dá říct, že pro českého modeláře je návštěva bristkého modelářského setkání spíš inspirační záležitostí, protože na "ostrovech" pěstují jiná měřítka a vzhled britských železnic je velmi typický a poměrně odlišný od železnic kontinentálních, ať už středoevropských nebo jiných... ale například modeláři v měřítku H0 nebo i N už by něco praktického najít mohli i tady. Pro měřítko TT je to spíš o inspiraci, poučení a případně na měřítku nezávislých materiálech, protože britský modelový rozchod blížící se našemu TT - 3mm/1stopě má měřítko spíš 1:100 než 1:120. Pro budování krajiny a budov je to o něco schůdnější než evropské TT, protože je o maličko větší. Ve výsledku zabere ale samozřejmě o trochu víc místa.
Já sám mám tenhle festival rád, protože můžu obdivovat um a talent mnoha britských modelářů, kteří na festivalu prezentují svá kolejiště. Ta jsou obvykle největším lákadlem výstavy a letos jich tu bylo plných 40, v širokém spektru měřítek - od Z až po 3'. Tady je pak na místě zmínit, že oproti našim končinám, kde se obvykle budují buď celá komplexní kolejiště nebo alespoň moduly, ze kterých se pak na setkáních velká kolejiště skládají, v Británii je spíše zvykem postavit dioráma nebo kolejiště segmentové, tedy sice z menších dílů, ze kterých ale pak sestaví modelář (či v takovém případě častěji modelářský klub) jedno nevariabilní kolejiště.
Na letošním ročníku nás nejvíc zaujalo kolejiště úzkokolejky (měřítko On30) modeláře Steva Waterfielda, které nazval Clearwater Harbour a které je inspirováno obdobím a prostředím zlaté a stříbrné horečky v USA. Základní údaje, tak, jak je najdete na stránce jiné výstavy pořádané Altonským klubem: A freelance 0n30 line featuring scratch built track and buildings, operating barge loading from side tip wagons. Essentially a minimum space freelance railway on three baseboards. Lenz DCC control combined with MERG CBUS. The modeled area is a small port for loading mined ore and providing railway service to the town of Clearwater, some distance away.

 Fiktivní úzkokolejná trať prezentuje ručně stavěné kolejivo a budovy, bárku, nákládanou bočně výklopnými nákladními vozy. Jedná se o miniaturní lokální trať na třech segmentech. Ovládání je kombinací digitálního systému Lenz a MERG CBUS. Modelovaná oblast je malý přístav pro nakládku vytěžené rudy a zajišťující železniční dopravu do nepříliš vzdáleného města Clearwater.

Pro popis tak, jak byl uvěřejněn v průvodní brožuře Ally Pally, kterou dostal každý návštěvník u vstupu do ruky, si pomohu fotkou (nechce se mi to přepisovat) 😳😎

 S modelářem panem Waterfieldem jsme nad jeho kolejištěm zapředli rozhovor a bylo to velmi příjemné popovídání. V minulosti navštívil i Prahu a zcela náhodou se mu podařilo dokonce absolvovat parní jízdu z Masarykova nádraží. Město i železniční zážitek ho okouzlily... takže nevylučuje přijet do Prahy zase někdy znovu a třeba se zůčastní i některé z našich modelářských výstav. Řekl jsem mu třeba o té v Pečkách.
Pan Waterfield se specializuje spíš na kolejivo a hlavně elektroniku... a tohle kolejiště bylo prý první, kde si vyzkoušel i tvorbu krajiny a budov... O to víc mě jeho kolejiště, plné detailů a drobných technických hříček nadchlo. Posuďte sami. Dál už nechám mluvit dokumentační fotografie, které jsem pořídil mobilem.

Bold Beaver Mines Railway - welcome to Clearwater Harbour! 

 A nakonec ještě video překládky rudy z vagónů na bárku...

 Pokud by vás zajímaly fotky dalších kolejišť, dejte vědět :-)
 

Návštěva Pendon Muzea - konečně! Pendon Museum visit - finally!

V sobotu 28. dubna 2018 jsem konečně osobně navštívil Pendon muzeum - legendu britského železničního modelářství, zejména pak co se týká zachycení a vykreslení krajiny s jejími budovami. Jeho tvůrce a zakladatel, původem australan, Roye England, ho vytvořil aby uchoval pro další generace podobu anglického venkova na přelomu 20. a 30. let 20. století, tedy v době kdy se začal rychle měnit. modernizace tehdy "postihla" i tradiční anglický venkov a farmy a domky začaly být modernizovány, přestavovány, cesty a silnice asfaltovány, zavádělo se pomalu veřejné osvětlení, vodovod, kanalizace... koňskou sílu začala nahrazovat síla motorů a některá tradiční řemesla začala pomalu zanikat.
Podobný proces proběhl i u nás... dokonce možná s větší razancí, jen s menším ohlasem.
Modelářské metody, kterými byly modely anglických venkovských usedlostí vytvářeny, byly na svou dobu revoluční a dodnes je jejich standart neskutečně vysoký. Pomalu jsme se dopracovali s pomocí technologií laser cut a s pomocí moderních materiálů do stavu, kdy si podobný standard může dopřát už téměř každý modelář, ale v době založení muzea byl výsadou jen několika málo opravdu talentovaných a pečlivých modelářů.
Sám Roye England vytvářel modely z kartonu, barveného akvarelovými barvami a s použitím základních modelářských pomůcek. Tyto metody jsou blízké i mně a proto je mi jeho tvorba velkým vzorem a inspirací. Nikdy jsem úplně nepřišel na chuť modelům plastovým a stejně tak preferuji akvarelové barvy před laky, které vyžadují různá chemická ředidla...
Bohužel, stejně jako England, neovládám ani tvorbu modelů z leptů a proto, jako on, nechávám výrobu lokomotiv a vagónů pro své modelové kolejiště na modelářích, kteří tyto techniky ovládají bravurně :-)
Modely lokomotiv a vozů pro Pendon vytvářelo několik modelářů v čele s Guyem Williamsem (za své působení vytvořil pro Pendon více než 50 modelů lokomotiv). Model Údolí Bílého koně, tzv. Údolní scéna (The Vale scene) byl oživen procházející železniční tratí Great Western Railway se stanicí v popředí. Stejně, jako celý model zachycuje krajinu a ves imaginární, ale poskládanou z modelů reálných staveb z různých míst (převážně Oxfordshiru), podobně, jako jsou dnes vytvářený skanzeny, je i železniční stanice reprezentantem typické sestavy staničních budov a zařízení v dané oblasti a době.
Model zemědělské venkovské krajiny s imaginární vesnicí Pendon Parva a její železniční stanicí je doplněn dalšími modely, které jsou jedinečné a významné - jednak je to modelové kolejiště vytvořené Johnem Ahernem na přelomu 30. a 40. let 20. stol., jeden z vůbec prvních příkladů "krajinářského" pojetí modelové železnice. "Madder Valley Railway" (Železnice Šílenějšího Údolí, jak zní velmi volný hypotetický překlad) - opět imaginární , ale opět založeno na reálných vzorech a vytvořeno z materiálů a technikami dostupnými v době vzniku.
Dalším modelem je tzv. Dartmoorská scéna (The Dartmoor Scene) z roku 1955, jejímž středobodem je dřevěný viadukt, v originálu Walkhamský viadukt (335m dlouhý, 40m vysoký, 17 pilířů), navržený a postavený samotným Isambardem Kingdomem Brunelem, fenomenálním anglickým železničním inženýrem. Viadukt byl počátkem 20. stol přestavěn, ale mnohé podobné sloužily až do konce 30. let. Autorem modelu viaduktu byl Guy Williams, tvůrce lokomotiv pro Pendon. Součástí diorámatu je stanice Pen Tor Road která je napojením lokální trati na trať hlavní. Budovy stanice jsou opět inspirovány staniční architekturou inženýra Brunela.
Posledním dioramatem je Pobřežní val (The Sea Wall Scene) - část trati od Parsonova tunelu do Teignmouthu (opět Brunelovo dílo), vedoucí po vrcholu zdi lemující mořské pobřeží. Toto diorama je opět dílem Guye Williamse a model zdi, která je jeho hlavním motivem, je 5 m dlouhý a 10 cm vysoký s dalšími 2,5 cm zídky mezi tratí a pěší stezkou. Samotná zeď je dílem Davea Nichollse.

Všechny modely jsou v měřítku 1:76, tedy anglické velikosti OO.

Zpět k Pendonu - v současnosti je muzeum provozované dobrovolníky a z prostředků, které se vyberou za vstupné a za dobročinné členství v klubu podporovatelů.

Níže následuje fotogalerie složená ze záběrů, pořízených během návštěvy muzea. Myslím, že tato galerie hovoří za vše a není třeba již příliš vysvětlovat.
Snad ještě jen poznámku, že jsem v obchodě muzea pořídil několik dalších kusů literatury, která by mi měla pomoci se ještě zlepšit v modelářských technikách... snad se podaří :-)

Fotogalerie - Madder Valley Railway (John Ahern) 

Madderport

Madderport

Madderport

Madderport Loco shed (výtopna)

zdymadlo v Madderportu

Much Madder

Much Madder

Much Madder a vpravo v popředí cihelna

cihelna a vrch Madder Horn

most do Gammon End

Gammon End

Gammon Magna

Stanice v Gammon Magna

 Fotogalerie Dartmoorské scény (viadukt ve Walkhamu):

Pen Tor Road Station:

 

The Sea Wall Scene:

Vzhledem k tomu, že už teď je galerie velmi rozsáhlá, věnuji fotogalerii diorámatu Údolí Bílého koně (The Vale Scene) samostatný blogový příspěvek, pro větší přehlednost.