Update

Abych neměl extra dlouhé pauzy mezi příspěvky, píšu dnes takovou informativní aktualizaci. Výroba segmentových desek byla zadána truhláři. Tomu předcházela diskuse, vytvoření plánu kolejiště v měřítku 1:5 a následně i vytvoření konstrukčního modelu každého segmentu ve stejném měřítku. To se ukázalo být nakonec velmi užitečným, protože se tím odhalilo několik nedořešených míst a zadání pak bylo, doufám, o něco promyšlenější. Stejně ale ukáže až čas.

Model levého segmentu

model levého segmentu - spodní strana

Kolmý segment s mostem

Kolmý segment s mostem a řekou

Sestava segmentů - levý segment (obě úrovně), preavý segment (úroveň skrytého nádraží) a kolmý segment - tři úrovně (včetně úrovně skrytého nádraží -1 = řeka)

Svou účast přislíbili i pánové už dříve do projektu "namočení" a zajistí pokládku kolejí a jejich "zadrátování" a také zapojení DCC. Tím by na mě měla zbýt hlavně krajinařina, tedy obor, který mě baví a kterému jedinému jsem asi schopen do velké míry porozumět a tedy v něm dosáhnout i určitých výsledků.
Zítra bych měl jít navštívit jiného známého modeláře a tvůrce, a možná získám i materiál pro dokončení modelu činžovního domu z Holešovic. Snad se tedy neustále po malých krůčcích posouvám blíž a blíž k realizaci kolejiště. Mezitím mám v plánu samozřejmě i tvorbu dalších modelových budov. V nejbližší budoucnosti by to měl být činžovní dům sousedící s tím dokončovaným, tedy zbývající dům v bloku domů z Holešovických Zátor, dále jiný Holešovický činžák modernějšího typu, stojící v Jankovcově ulici a jehož průčelí mě kdysi zaujalo a pokaždé, když jsem dům míjel (a bylo to dost často), jsem si ho musel znovu a znovu prohlédnout a už tehdy jsem si řekl, že ho chci mít na kolejišti. Dalším plánovaným modelem bude venkovský dům z jednoho starého zaměření. Pokud vůbec dnes ještě stojí, určitě už vypadá zcela jinak. Měl by alespoň jako jediný zastupovat českou tradiční venkovskou architekturu nebo spíš stavitelství. Příště už snad budu mít i nějaký ten obrázek na ukázku. Teď aspoň nějaké podklady k městskému činžáku...

Někde mám i svou vlastní fotku, ale teď momentálně nevím, kde ji najít.. až ji najdu, vyměním. Zatím musí stačit "panorama" ze serveru mapy cz.

Náčrt fasády (s vynechaným jedním podlažím, aby dům nebyl pro kolejiště příliš vysoký, i když to trochu nepříznivě ovlivňuje kompozici průčelí, ale to je daň za přiměřenost celku kolejiště) s rozměry odečtenými z fotografií se základními půdorysnými rozměry změřenými opět z map cz

A tady už je "vynesená" fasáda v měřítku TT - příprava na výrobu modelu.

Velikonoce, COVID-19 a modelaření

Nebudu se tu rozepisovat o tom, co pro nás všechny znamená celosvětový problém zvaný COVID-19. Všichni s tím máme velmi osobní vlastní zkušenosti a to i ta většina z nás, které se zatím reálná nákaza vyhnula. Celý svět se teď nějak vyrovnává s doteď nebývalou situací a snaží se najít nějaký rozumný způsob, jak pandemii zvládnout. O tom ale samozřejmě nechci psát, tedy určitě ne tady. Tenhle blog je o modelaření a o kolejišti, které snad někdy v budoucnu bude výsledkem mých občasných záchvatů aktivity a modelářských snah.
Jednou z výhod tohohle nestandartního období, kdy je většina z nás převážně doma, je více času pro domácí aktivity - tedy také pro naše záliby a koníčky. Modelářství je zrovna jedním z těch hobby, které vyžaduje hodně času a není až tak příliš závislé na možnosti vycházet často ven. Zvláště pokud máte doma dostatečnou zásobu materiálu. To je, aspoň zatím, můj případ. A proto jsem se po dlouhé době vrátil k aktivní modelařině.
Než se pustím do něčeho zcela nového, řekl jsem si, že dokončím jeden rozpracovaný model, který na své dokončení čeká (jak jsem s údivem kontrolou tohoto blogu zjistil) už víc než 4 roky. Čas strašně letí.
Jedná se o blok domů ze starých Holešovic - tedy domy, které už dávno nestojí. Poprvé jsem se o něm zmínil i s fotografií rozpracovaného modelu v tomto příspěvku z března 2016. Z té doby mám také ve svém plánovacím sešitě ke kolejišti skicu průčelí podle fotografií z knihy "Holešovice-Bubny, v objetí Vltavy" autora Jana Jugmana, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy a která vyšla jako trvalá připomínka stejnojmenné výstavy, kterou MHMP pořádalo.

 

Kombinace starého nízkého domku (nebo spíš skoro chalupy) povozníka Staňka (čp. 61) a činžovního dvoupatrového pavlačového domu (čp. 62) za ním mi přišla velmi malebná a také poměrně výstižně vypovídající o postupné změně životního stylu v meziválečném období - tradiční život na venkově postupně usutpuje životu městskému se všemi jeho vymoženostmi. Zatímco nízký domek je na fotografiích v knize zachycen dvakrát a je tedy o jeho podobě poměrně dost informací, činžovní dům je vidět jen částečně a byl tedy prostor pro fantazii.

Na této fotografii je viditelná alespoň část hlavního uličního průčelí činžovního domu čp. 62

Půdorysně jsem se orientoval podle katastrální mapy která je v knize také citovaná - z roku 1938 - na webu dostupná na stránce wikipedie.

Teprve později jsem zjistil, že činžovní domy bloku jsou viditelné na dvou uměleckých fotografiích Jana Reicha, které byly k vidění na jeho retrospektivní výstavě pořádané v Tereziánském křídle Starého Paláce Pražského hradu a byly otištěny v knize "Mizející Praha". Tu jsem si musel koupit v německé jazykové mutaci, protože její česká verze už je beznadějně vyprodaná.

Tolik tedy podklady ze kterých jsem čerpal.
Do tvorby modelu jsem se pustil už v roce 2016, ale tehdy jsem si vytvořil jen základ (viz výše zmiňovaný příspěvek) a ten pak dlouho zůstal odložený na pozdější časy.
V nedávné době, na začátku karanténních opatření, jsem si řekl, že je to vhodná příležitost k tomu s modelem trochu pohnout a tak jsem oprášil základ modelu a pustil jsem se do práce.

Do dříve připraveného základu uličního průčelí jsem začal vlepovat ručně řezaná okna - dvojitá - tedy jedno na vnitřní stranu, další na vnejšek fasády. Pro živější dojem jsem některá okna modelaoval jako otevřená (a to jak v činžovním domě, tak i v domku povozníka).

Ve výsledné výzdobě okenních šambrán jsem si trošku pustil fantazii na špacír... a trochu ji přizpůsobil také technickým možnostem. A zatímco vstupní dveře do celého domu, tedy do průjezdu do dvora, jsem si vytvořil sám, do obchodu na rohu jsem vsadil dveře z produkce JM detail.

Když už jsem měl uliční fasádu téměř hotovou, donutil jsem se kousnout do kyselého jablka - dvorní fasády s pavlačemi. Z dřívější fáze jsem měl připravené jako vzor nejvyšší patro a podle něj jsem dělal přízemí a první patro.

Ve volných chvilkách jsem pracoval na dokončování modelu domku čp. 61. Bylu potřeba nalepit definitivní střechu, doplnit přístřešek pro topivo a slámu a dokončit dveře a okna tam, kde chyběla.

Chyběla také boudička ve středu ohrady do ulice. 

Po umístění boudičky byl dorek zároveň uzavřen dvěma brankami - pro lidi a pro koně. :-)
Střecha byla "zabedněna" a připravena pro položení krytiny. To jsem se ale vrátil k pavlačím činžovního domu.

Zkusmé osazení horního patra pavlačového průčelí

Osazení spodních dvou podlaží pavlačové fasády

vlepeny záchody v přízemí, kolem kterých obíhá schodiště

 Když byla pavlačová fasáda i s pavlačemi na místě, přišla na řadu střecha činžáku - tedy nejprve "krov" včetně komínových těles a pak teprve bednění střechy.

S prací na střeše bylo spojené i definitivní přilepení uliční fasády. Nakonec ale přišla konečně na řadu i střecha...

střešní plochy byly mezi nosnými žebry vyztuženy jště "prostorovými lepenými nosníky" proti prohýbání

 

A zatímco na domku čp. 61 už jsem začal s pokrýváním střechy řadami bobrovek z produkce KB model, na činžák mám v plánu použít střešní krytinu od téhož výrobce, ale tentokrát dodávanou rovnou v ploše, formou laser-cut technologií vypáleného reliéfu. Tu mám ale teprve objednanou, stejně jako zábradlí na pavlače, které se bohužel zjevně v měřítku TT u našich výrobců nedá sehnat. To jsem musel zatím objednat z Německa.

Takže zbývá doladit pavlače činžáku a pak dvůr (kam přijde nízký dvorní objekt ve formě dílen a skladišť pro jednotlivé byty).

Současný stav po dokončení pokrytí střechy domu povozníka

Náznak srovnání s referenční fotografií

Takže v příštím příspěvku snad pokročím dál. Teď jdu rešit sousední činžák, kde chci oproti realitě udělat pavlače kryté, aby byl blok trochu různorodý... navíc mnoho jiných zadních traktů na kolejišti vidět nebude.

Pendon - The Vale scene

Konec roku si žádá velké činy a proto konečně připojím i fotografie z hlavního exponátu muzea v Pendonu - tzv. Vale Sceen - údolní scény. Je to plochou největší a provedením i výjimečný kus modelářského umění, který vlastně původně ani nebyl tak úplně železničním modelem, ale časem se, minimálně v Británii, stal jakýmsi vzorem pro krajinářskou, neželezniční část modelových kolejišt.
Vzhledem k velkému počtu fotek, které jsem na místě udělal, mi trvalo dlouho, než jsem sebral odvahu a hlavně energii k tomu všechny fotky (pořízené mobilem a tedy nepříliš valné kvality, za to se předem omlouvám) dát aspoň do přijatelného a publikovatelného stavu. Přesto je ale nakonec publikuji, protože si myslím, že některé z vás by mohl tento anglický fenomén inspirovat.
Takže vítejte v Pendon Parva a jejím okolí....

Kolejivo je položeno na pevné překližkové desky. Spodní vrstvu tvoří korek na kterém je vybudována sama trať. První fází je příprava pražců. Ty jsou řezány z tenkých překližkových proužků a jsou předem děrovány, aby do nich mohly být vsazeny mosazné nýty ve správném rozchodu. Nýty, které se připevňují speciálními kleštěmi, tvoří pevné ukotvení kolejnic. - Jedna kolejnice je přiletována k nýtovaným pražcům a tato "polokolej" je pak přilepena ke korkovému podloží. Pak je přidána druhá kolejnice za pomoci šablony pro správný rozchod a přiletována do správné vzdálenosti. Pražce jsou natřeny (či patinovány) aby reprezentovaly dehtované reálné dřevo. - Zbývající fáze se zabývají hlavně detaily, ale jsou zásadní pro přesné zpodobnění kolejiva. Když je hotovo veškeré elektrické zapojení, kolejivo je zaštěrkováno jemně drceným kamenivem a jsou přidána upevňovadla. U reálných kolejí těžká litá upevňovadla drží kolejnici na pražci. V našem případě je to pouze vizuální "kosmetická" záležitost zvyšující realističnost vzhledu kolejiva. Modelová upevňovadla jsou odlita z cínu a skládají se ze dvou částí, vnější a vnitřní, které jsou připevněny ke kolejnici na nýt a tak ho skryjí. Upevňovadla jsou lepena lepidlem a je to velmi unávná opakující se práce. - Když jsou všechna upevňovadla přilepena, koleje a pražce jsou natřeny směsí barev, které mají připomínat rezavějící ocel a železo. Celek je pak patinován tak, aby bylo znázorněno usazování nečistot, oleje, uhlí a rzi, které se objevuje na tratích využívaných parním provozem. Toho může být dosaženo pečlivým použitím ředěných barev nanášených air-brushem, ale naše ukázka byla vytvořena nanášením v obchodedch dostupných patinovacích prachových pigmentů. Ty jsou nanášeny suchým štětcem a zajištěny jemným nástřikem výtvarnickým fixativem.

Tráva - kobercová podložka - odbarvená - nařezaná, kroucená, "vsazená" do vrstvy PVA, střihaná a tenčená - obarvená na zeleno (ředěnou barvou Humbrol č. 80) a sestřižená do požadované délky.        Plevel: jiná ukázka

Použití instalatérské koudele: bez úpravy-obilná sláma - odbarvená-dlouhá stébla-seno - obarvená-zralé obilí před žní - obarvená-tráva mokřin/rákos

Živé ploty - kus plsti na leštění podlah - obarvený na zeleno - rozvolněný - s aplikovaným PVA (disperzním lepidlem), pokrytým zeleno/hnědým naturexem případně doplněno dlouhými stébly (z koudele)

Stromy: kmeny a větve - Zahradnický drát - ohýbaný a tvarovaný - směs sádry, barvy a PVA - foliáž Woodland Scenics  "střední zelená" - ztmavená nástřikem sprejové barvy NEBO Woodland Scenics 'polyfibre' pokrytá zeleno/hnědým naturexem. Všechna foliáž upevněna sprejem na vlasy.

Standardní vodní nádrž Velké Západní Železnice (Great Western Railway)

Ransomova samočinná stolová pila 1859 (včetně přenosného motoru o výkonu 3 koňských sil, 1851) bude rozebrána, znovu natřena a osazena v zázemí železniční stanice Pendon Parva

Díky přívětivosti jednoho z přítomných členů personálu (většinou dobrovolníci) vám můžu nabídnout i pohled do zákulisí.

Překližkové rámy jsou hlavním nosným prvkem krajiny. Prostor mezi rámy je vyplněn kartonovou komůrkovou strukturou (pláství), nařezanou podle reiléfu krajiny a lepenou tavnou pistolí. Přes "komůrky plástve" je opět tavnou pistolí přilepena skelná (štukatérská) tkanina.     Tuhá směs sádry s malým množstvím disperzního lepidla je nanesena na tkaninu tak, aby jí částečně pronikla. Následně je na ni nanesena další vrstva tkaniny a je zatřena do sádry.

Kukuřice a jiné druhy obilovin jsou tvořeny z koudele. Koudel je nastříhána do svazků dlouhých asi 25-30mm, které jsou svisle usazeny do vrstvy PVA. Jako přípravná fáze může být koudel přilepena ná základ z tkaniny namočené do barvy a položené na arch plexi. Hotové pruhy obilného pole jsou pak přilepeny na základ krajiny. Koudel je pak česána (drátěným kartáčem na srst) a sestřižena na požadovanou výšku. Obarvena je pak sprejovou akrylovou barvou a posledním vylepšením je řídký posyp červeným naturexem, který reprezentuje vlčí máky.

Základem pro mnoho rostlin je koudel. Malé svazky jsou přilepeny na základnu a rozprostřeny aby tvořily základ keře. Keř je nastříkán lakem a posypán posypovým materiálem. Květy jsou tvořeny drobným houbovým posypem namočeným ve vodovkách a jsou v malých hroznech nalepeny na keř.    Stonkové květiny jsou tvořeny štětinou ze štětce, napočenou do PVA a pak do posypového materiálu. "Květ" je pak obarven a vsunut do koudelového keře nabarveného na zeleno.     Sléz je komplikovanější. Základem je pár kočičích vousů vlepených do malého svazku koudele. Květy jsou kroužky vyražené z tkaniny (papírový kapesník?), obarvené akrylovou barvou a vytvarované do "kalíšku" tupým koncem párátka. Listy jsou opět z barvené tkaniny. Malé množství obarveného posypového materiálu představuje neotevřená poupata.

Stromy jsou tvořeny z drátěného základu. Může být použit téměř jakýkoliv drát - některé Pendonské stromy jsou tvořeny z ocelového drátu - ale vícepramenný měděný drát je obvyklejší. Běžný kabel může být také použit, ale vyžaduje odstranění velkého množství izolace. Svařovací či letovací drát má více pramenů s jednou vrstvou izolace. Každý svazek drátů je rozdělen do dvou a znovu spleten. To je opakováno tak dlouho, až skončíme s dvěma jednotlivými dráty na koncích. Ty tvoří koncové větvě stromu. Několik větví pak spojíme dohromady, aby tvořily strom. Mohou být spojeny lepidlem nebo sletovány. Stromy se liší tvarem i velikostí, podle druhu. Proto je nejlepší se inspirovat reálným stromem, abychom dosáhli realistického vzhledu.

Existují různé recepty jak vytvořit kůru stromů. Někteří modeláři používají tavné lepidlo pokryté pískem, jiní zas směs barvy, sádry a disperzního lepidla. Některé stromy mají hladkou kůru, jiné zas hluboce zbrázděnou. Směs na kůru bývá natřena na kmen a hlavní větve. Menší větve jsou jen sprejovány. Kůra je barvena světlými odstíny šedé a hnědé olejové či akrylové barvy a na jednu stranu je přidána zelená, reprezentující lišejník a mech.

Na trhu je k dostání mnoho různých druhů listoví tvořených syntetickou houbou, barvenou a drcenou aby vytvořila posypový materiál, který je následně nanesen na síťový základ. Mnoho stromů v Pendonu (jako i uvedený příklad) je pokryto foliáží Woodland Scenics, které je už hotovou foliáží. Jemnější vzhled může být docílen použitím vláknitého základu na který je následně nanesen samostatný posyp. V obou případech musí být shluky posypového materiálu rozvolněny a přilepeny k větvím. Často je pak aplikován jemný nástřik barvy ke sjednocení a úpravě barvy listoví.

Pro zobrazení trávy se používaly v minulosti různé materiály, ale do současnosti vydržela osvědčená kobercová plsť, používaná jako podložka pod koberce. Často bývá příliš tmavá na to, aby byla použita v původním stavu, proto se nejprve bělí a pak důkladně proplachuje, aby se odstranily veškeré zbytky bělidla. Některé plsti se dají použít i bez bělení.
Plsť se natrhá na malé kousky a lepí se na podklad disperzním lepidlem. Po úplném zaschnutí je plsť česána, aby se zbavila přebytečných a uvolněných vláken a vlákna se narovnala. Poté se zastříhává buď nůžkami nebo, ve větších plochách, elektrickým strojkem. Plsť se pak barví naředěnou olejovou barvou smíchanou s terpentýnem. V případě Pendonu je tou hlavní barvou železniční "Doncasterská zeleň".

Budovy, trať a krajina je v Pendonu budována malým týmem dobrovolníků, pracujících podle přesných standardů a tvořících velmi přesné a detailní modely. Tato výstavka představuje některé postupy používané při výrobě modelů. Pokud chcete pomoci s některou částí modelářské práce, promluvte si prosím s členem týmu nebo napište na adresu muzea a uveďte Vaše zkušenosti a zájem.