Nádraží Jemnice od firmy Igra Model.... budování modelu - díl 1. - přípravné práce.

Díky velkorysosti firmy Igra Model se mi do rukou dostal jejich model Jemnického nádraží. Je to klasická budova s trojkřídlou dispozicí - dva boční trakty, spojené na ně kolmým centrálním. Vzhledem k tomu, že zrejmě byla koncovou stanicí jedné lokální trati Moravské Budějovice - Jemnice, odpovídá tomu i velikost budovy.

V současnosti už z původní podoby fasády nádražní budovy zůstalo zachováno v zásadě jen rozmístění okenních a dveřních otvorů a (snad) jejich velikost.
Určitý náznak podoby fasády a zřejmě i původní okna můžeme sledovat v podobě nádraží v nedalekých Třebelovicích, ležících na stejné trati.Tamní budova dává tušit, že byla postavena jako úspornější, poloviční varianta budovy v Jemnici.

Další referencí by mohlo být nádraží v Lamperticích, kde ale zcela chybí první patro, vzhledem k rozměru a důležitosti budovy. Pohled na průčelí štítu ale dává tušit, kde je řešení modelu kompromisem, protože ozdobné lezény rámující štítovou partii a doplňující špalety oken jsou ve skutečnosti provedeny negativně, tedy pásem zanořujícím se pod povrch fasády, nikoliv vystupující výrazně před plochu průčelí, jak je provedeno v modelu.

Stavebnici jsem si rozložil a prohlédl si všechny její části, abych obhlédl co mě čeká.
Zběžně jsem pročetl i návod a podrobněji se začetl do úvodní části. Doporučení začít multiplicitními menšími celky (komíny a okna) mi přišlo jako rozumné a tak jsem s nimi začal, protože i při vlastní tvorbě jsem se k tomuhle postupu propracoval. :-)

Začal jsem komínovými tělesy...

Díly cihelného zdiva komínů jsou nebarvené, je tedy nutné tyto díly nejdřív podle svého nabarvit. Mně se nejlépe pracuje s klasickými vodovými barvami, proto jsem je použil i tady... a protože v reálném světě cihly málokdy mají zcela jednotnou bravu, přetřel jsem cihly několika vrstvami řidší barvy, různých oranžových a hnědých odstínů. Pod korunou komínů jsem pak naznačil černou barvou zašpinění sazemi, které pak při děštích stéká v pramíncích po těle komínů dolů.

Stejně tak i na betonových hlavicích jsem naznačil zašpinění černou barvou. Použil jsem i bílou barvu, abych trochu narušil jednolitou uniformní šedou barvu, kterou jsou "betonové a kamenné" díly ve stavebnici nastříkány.
 Tenhle typ barev, který je ve stavebnicích firmy Igra Model použitý je pro mě trochu slabší stránkou, protože jejich povrch je uzavřený a hladký, což asi zajišťuje větší odolnost a životnost modelu, ale špatně se s nimi pak cokoliv dělá ve smyslu úpravy barev a patinace. Ale není to nic tragického a pro většinu modelářů, pro které je prioritou hlavně simulace železničního provozu a stavba modelů drážních vozidel, nikoliv staveb, které jsou v modelovém kolejišti vlastně spíš doplňkem, je možnost sestavit si model vápravní budovy bez nutnosti dalších úprav jistě vítanou.
Neodpustím si ale ještě jednu připomínku k volbě barev - ve většině stavebnic nejen od firmy Igra Model jsou voleny barvy podle mého názoru příliš jasné. Samozřejmě krátce po dokončení stavby jsou barvy fasády, krytin a nátěrů určitě jasné a zářivé (otázku volby konkrétních barevných odstínů nechme stranou), ale po nějakém čase, zvlášť v dobách minulých, kterým se většina železničních modelářů věnuje, notně blednou a zachází, ztrácí se pod nánosy prachu, sazí a smývá je déšť. Proto pokud je cílem modeláře pokud možno realistické působení celku kolejiště, je vhodné používat barvy povětšinou tlumené a pokud možno omezit barevnou paletu na celém kolejišti používanou. O použití a volbě barev na modelovém kolejišti vychází v různých časopisech návody i zamyšlení, proto si jistě každý najde svou ideální cestu.
Zpět k modelu. Díly cihlových stěn jsem opatrně slepil k sobě a pro jistotu jsem spoje ještě ve vnitřních rozích zesílil vlepením odřezků - proužků milimetrového kartonu.
Další díly, patřící ke komínům, jsou díly klempířské, tedy oplechování. Ve stavebnici je pojednáno stříbřitě nastříkaným kartonem, simulujícím kov.

Díly jsem přeci jen trochu "utlumil" naředěnou černou barvou a pak už jsem začal plechovou manžetou, obepínající spodní obvod ve styku komína se střešní krytinou a posléze nalepil komíny na plochy, simulující část plechů navazující na střešní krytinu. Následovaly betonové hlavice.

Jednotlivé koncovky komínových průduchů si nechám na později, protože jsou tvořeny mosaznou trubičkou, kterou bude nutno natřít barvou emailovou.

Příště budu pokračovat okny a fasádou obecně, tedy jejími jednotlivými díly. :)

Železniční cestování po Walesu a po ostrově Man - díl první - Anglie - Severn Valley Railway - Kidderminster a Bridgnorth

Letošní dovolená se odehrávala výrazně v duchu objevování úzkokolejných železnic ve Walesu ale i na ostrově Man. Než se ale dostaneme k těmto dvěma zemím, zastavíme se cestou ještě na jedné železnici Anglické - tedy železnici v údolí řeky Severn - "Severn Valley Railway".
Co nám o této železnici říkají sami její provozovatelé na své webové stránce? SVR je železnice o standartním plném rozchodu, provozující pravidelnou osobní vlakovou dopravu, většinou vlaky tažené parními lokomotivami, mezi Kidderminsterem ve Worcestershiru a Bridgnorthem ve Shropshiru, jejíž délka činí zhruba 16 mil (téměř 26 km).
Za zmínku stojí, že je provozována převážně neplacenými dobrovolníky. Placení zaměstnanci (asi 70 osob) se starají zejména o administrativu a obchodní aktivity a o pravidelnou údržbu vozového parku a železniční trati.
Dobrovolníci během roku pracují na takových úkolech jako je např. opravy a natírání stanic a zastávek, rekonstrukcích viaduktů a mostů, přestavbě lokomotiv a vagónů a samozřejmě provozování vlaků.
Shodou okolností je to právě letos, kdy železnice oslavila 50 let jako čistě turistická atrakce. Výstavba železnice byla započata rokuk 1858 a dokončena v roce 1862. Spojila Hartlebury s městem Shrewsbury, vzdálená od sebe 40 mil přes Stourport-on-Severn, Bewdley, Arley, Highley, Hampton Loade, Bridgnorth, Coalport, Ironbridge, Buildwas, Cressage a Berrington.
V roce 1963 byla trať v rámci "programu racionalizace železnice" uzavřena pro osobní dopravu.
V červenci 1965 se v hospodě Coopers Arms v Kidderminsteru sešlo asi 50 místních nadšenců. Výsledkem bylo vytvoření Společnosti Severn Valley Railway, jejímž záměrem bylo zakoupit asi 5 a půl míle dlouhý úsek trati z Bridgnorthu na jih přes Hampton Loade až k nákladišti Alveleyské koksovny u Highley..
Za pomoci emise akcií se společnosti podařilo v letech 1973-74 zakoupit dalších 9 mil trati přes Highley, Arley a Bewdley až k Foley Parku, nedaleko Kidderminsteru.
V roce 1983 hrozilo, že výstavba potřebného silničního obchvatu města Bridgnorth odstřihne trať od místního nádraží. Společnost se pak musela finančně podílet na výstavbě mostu, pod kterým obchvat vede, pokrytím 30% nákladů.
O rok později byla vystavěna jižní koncová stanice - nádraží v Kidderminsteru (když v roce 1982 byla odkoupena 1 a 1/2 míle trati dřívě využívané Britskou cukrovarnickou společností). Nádraží Kidderminster Town bylo otevřeno pro veřejnost 30. července 1984.
Mnoho současných návštěvníků se domnívá, že budova stanice je současná se zbytkem trati. Je to ale replika nádraží, které stávalo v Ross-on-Wye.

Zastřešení nádražní dvorany bylo dokončeno v roce 2006

V prostoru před nádražím je postavena také tato předválečná čerpací stanice :)

Protože samotné nádraží slouží také jako muzeum, jsou zde umístěny některé železniční stavby jako ve skanzenu - například toto stavědlo (signal box) z Wrangatonu

Jako hlavní budova muzea slouží původně skladiště GWR, dříve používané k přechodnému uskladnění vlny a obilí. Vstup do muzea je zdarma.

V současnosti je trať velmi známou turistickou atrakcí, která už má svou novodobou historii.

My jsme si ji prohlédli po celé její délce v den, kdy probíhala akce s krycím názvem "Nahlédnutí do zákulisí". Znamenalo to velký příliv železničních nadšenců a i když my jsme žádnou ze speciálních atrakcí dne nenavštívili, i tak se na nás ta nadšená atmosféra přenesla a celý den jsme si krásně užili.

Nasedli jsme do vlaku, který vedla lokomotiva "Taw Valley" - 34027 - třída West Country - dříve lokomotiva Southern Railway, zkonstruovaná v Brightonu v roce 1945, upravená v roce 1957, s uspořádáním náprav (britský úzus) - 4-6-2. 

Předtím ale při našem příjezdu tato lokomotiva teprve zbrojila (čerpala vodu) a ze stanice vyjížděla předchozí vlaková souprava, tažená lokomotivou No. 2857 (třída 2800), určenou pro těžkou nákladní dopravu, dříve patřící Velké západní železnici - Great Western Railway (GWR), postavenou ve Swindonu v roce 1918, s uspořádáním náprav 2-8-0. Souprava osobních vozů dřívější LNER z teakového dřeva, vyrobených v roce 1922 je nejdelší zachovanou ucelenou soupravou tohoto typu v Británii. Ve své době byly tyto teakové vozy používány na tratích, spojujících Londýn s Norwichem a východní Anglií. Všechny vozy v soupravě jsou dílem slavného britského konstruktéra Sira Nigela Gresleyho. Společnost vlastní v současnosti 9 takových vozů (včetně vozu restauračního).

 

Naše vlaková souprava byla složena z klasických vozů dřívější GWR, tedy z první poloviny 40. let, v barevnosti "čokoláda a smetana", se znakem GWR na boku.

Při zakoupení jízdenek jsme samozřejmě dostali také poměrně podrobného průvodce po trati, brožuru s graficky znázorněnými jednotlivými úseky trati a s krátkými informacemi o jednotlivých zajímavých stavbách a pamětihodnostech přímo na trati a v jejím okolí.
Aby náš výlet nebyl jen "jednotvárnou" cestou tam a zpět stejnou soupravou, cestou zpět jsme dvakrát vystoupili a tak vyzkoušeli ve finále soupravy 4 (kromě dieselové MU jednotky)- tedy všechny párou tažené ten den nasazené.
V cíli první cesty, v Bridgnorthu jsme si dopřáli procházku po městě a také obhlídku místní lanovky - Cliff Railway.
Stanice v Bridgnorthu, památkově chráněná budova, vystavěná v roce 1861, je s městem spojena pěší lávkou přes hluboké údolí, které ji odděluje od Horního města, na jehož okraji stával hrad, poničený za občanské války v 17. stol. - nyní již jen zřícenina.
Pěší lávka byla vystavěna zhruba před sto lety a obnovena v roce 1994.

Město samotné je velmi malebné, rozkládá se jak na vrcholku kopce nad řekou, tak za řekou v jejím údolí. Obě části města spojuje právě ona lanovka, vystavěná v letech 1891-1892.

Pohled na Low Town of Bridgnorth od horní stanice lanovky

Jeho centrem probíhá hlavní obchodní ulice, která dříve sloužila i jako městské tržiště (a vlastně tak funguje dodnes) a na ni jsou navázány hlavní městské budovy a instituce.

Domy kolem jednoho z kostelů

High Street - obchodní centrum města

Městská radnice, v jejímž přízemí, pod loubím, byla krytá tržnice

Inspirace - Hochschwarzwaldbahn

Jedním z nejkrásnějších kolejišť, co jsem v poslední době na netu zaznamenal, je kolejiště Dietera Bertelsmanna, inspirované Hochschwarzwald Bahn. Na scenérii pracoval jeden z nejslavnějších modelářů současnosti - Josef Brandl a na výsledku je to vidět.
Nejvíce informací, ať už obrazových nebo textových, najdete myslím zde - na blogu Vikase Chandera.
Já přikládám několik inspirativních fotografií z kolejiště...

Zatím nic nekončí :-)

Zdravím kohokoliv, kdo tyhle řádky třeba bude číst. Myslím, že moc velkou čtenářskou základnu tenhle blog asi nemá, ale třeba se přece jen sem tam někdo najde... Alespoň zatím se zdá, že tu a tam někdo narazí na téma, ke kterému jsem se nějak vyjadřoval a k některému z mých blogových příspěvků najde cestu.
Já sám jsem s údivem zjistil, že už je to víc než rok, co jsem vložil poslední příspěvek... a tak je tedy asi záhodno naznačit, že i když je zatím "ticho po pěšině", v žádném případě to neznamená, že bych svou aktivitu směrem k realizaci modelového kolejiště vzdal... Jen se situace neustále vyvíjí a tedy i mění.
Moje sklopná deska už neexistuje, protože v plánu je stěhování do jiného bytu a tedy by asi nemělo smysl rozpracované kolejiště na stěně nechávat. Do jisté míry se ukázalo být výhodou, že jsem v realizaci kolejiště ještě nepostoupil nějak kdovíjak daleko. Takže likvidace toho základu byla relativně snadná.
Dřevěný rošt jsem zachoval, ačkoliv je rozdělený na dvě poloviny (i z důvodu manipulovatelnosti během likvidace původní desky) a hodlám ho použít i v příští verzi na novém místě. Jen už asi zůstane rozdělený a tedy formát kolejiště bude trochu jiný. V plánu mám zatím kolejiště policové... nejspíš tedy ve formě snímatelných segmentů, které by pak třeba byly i převozitelné v případě nutnosti nebo potřeby.
Vzhledem ke změně formátu kolejiště musím tedy změnit i celkovou koncepci a nejspíš přehodnotit i některé náměty, které se na kolejišti měly objevit.
Vzhledem k tomu, že se mé zájmy trochu vyprofilovaly, není už takový důraz kladený na železniční provoz jako takový, ale rád bych, aby výraznou stránkou kolejiště byla jeho scenérie. Těžko říct, jestli se mi to jako začátečníkovi podaří, ale i proto chci kolejiště řešit jako segmentové a tedy pak bude v budoucnu možné segmenty měnit.
V mezičase zatím intenzivně sbírám informace a čerpám inspiraci a také trénuji modelařinu stavbou modelových budov. Ať už se jedná o nedávno dokončenou budovu provozní kotelny v továrně (od firmy Resinové modely)

Foto kotelny ve fázi "výstavby" - hotový model zatím nebyl vyfotografován - dodám později

nebo o blok domů, který stával ve starých pražských Holešovicích a který mi svou malebností učaroval.

Dobová fotografie domů tak, jak se objevila na výstavě o historii Holešovic, Bubnů a Letné v Muzeu hl. města Prahy.

 

A 

momentální rozpracovaný stav modelu...

Mezitím jsem dokončil model Toušeňského nádraží pro kamaráda - v měřítku H0. To byl také docela dobrý trénink :-)

Dobová fotografie nádraží

Ještě ne úplně dokončený model Toušeňského nádraží.

A po celou dobu neúnavně sbírám informace a inspiraci na netu i ve skutečnosti.
Takže nové dobrodružství začíná :)

Zasněžená krajina - zimní téma v modelovém provedení

Zasněžená krajina není úplně snadná k napodobení v modelové verzi, i když je to zdánlivě jednoduché - jde přece jen o pokrytí všeho bílou vrstvou.
Není to tak snadné, jak se zdá.
Já jsem se zatím o nic takového ani nepokusil a přiznám se, že zatím nemám odvahu o tom ani uvažovat. To ale neznamená, že mě neokouzlují realizace jiných, odvážnějších a hlavně šikovnějších modelářů!
Jeden příklad krajiny pod sněhem nemusíme hledat dlouho a je podle mne docela zdařilý - je součástí jednoho z prvních kolejišť Království železnic na pražském Andělu. Jeho autorem je, podle mých informací, modelář působící hlavně v KŽM Prahy 3, pan Karel Barták.

V Anglii se s tímto tématem dobře vyrovnal britský modelář Jonathan Grant (měřítko OO) ve svém kolejišti (či spíše diorámatu, jak je u britských modelářů zvykem), nazvaným "Hudson Road" a vykreslující scénu fiktivní stanice na jednokolejné lokální trati na severovýchodě Anglie v době 1. světové války. To autorovi umožnilo prezentovat i vojenskou techniku, kterou do té doby nashromáždil.

Ilustrace k tomuto kolejišti jsou převzaty z časopisu British Railway Modelling z lednového čísla roku 2013

V tomto případě dostala krajina 3 vrstvy nátěru bílou dispersí a poté byla posypána "sněhem" od Woodland Scenics. Je to přípravek vyrobený z velmi jemně rozemletého skla.
Ve finále byla přidána ještě poslední vrstva třpytivého posypu určeného pro cukrářské pečivo. Tento posyp je ještě jemnější a dodává výraznější třpyt při nočním osvětlení. Není tak nápadný, ale bohužel se nedá přilepit, protože pak svůj třpyt ztrácí. Je ho proto třeba obnovovat.

Dalším podobným příkladem zimní krajiny, méně urbanizované a více zasněžené, z území jižní Anglie (teritorium železniční společnosti Southern) je dioráma Bratton Fleming o jehož tvorbě si můžete přečíst opět na webu časopisu British Railway Modelling. Tvůrcem tohoto kolejiště je John de Frayssinet.

Kolejiště si můžete prohlédnout také na tomto videu:

V poslední době mě ale docela ohromily dvě realizace zimního kolejiště tentokrát americké provenience. První z nich je trochu nenápadné kolejiště s maximálně realistickým vzhledem krajiny přechodu pozdního podzimu do zimy pokryvem prvního sněhového poprašku na vrstvě hnědnoucího spadaného listí.
Jedná se o Allagash Railway modeláře Mika Confaloneho inspirovanou železnicí v americkém státě Maine.

S tímto kolejištěm a s prací Mika Confaloneho se nejlépe můžete seznámit prostřednictvím volně stahovatelného webového časopisu (podmínkou je pouze registrace, ale ta, stejně jako časopis, je zcela zdarma) Model Railroad Hobbyist (mrhmag.com).
Poslední příklad je vlastně tím, který mne k napsání tohohle příspěvku inspiroval a tak trochu dohnal. Na tyhle fotky jsem zůstal zírat s otevřenou pusou a řekl jsem si, že si je prostě nemůžu nechat pro sebe... možná jste na ně už sami na netu narazili, ale pokud ne, byla by škoda je minout. Jedná se o dioráma, vybudované švýcarským modelářem jménem Stefan Foerg.
Myslím, že zasněžená horská krajina je tu zachycena dokonale a patinované modely se na ní prezentují s věrností blížící se realitě téměř dokonale.

detail zamrzlého potoka

A tady už je prezentace patinovaných modelů Rodneyho Walkera

Či zde zasněžených modelů modeláře Davida Terdicha...

Autorem CN lokomotivy a vagonů je modelář Tom Cox z Red Pine Precision Modeling

Myslím, že jako zimní modelářská inspirace to snad stačí... pokračování zase příště ;)