Model na zakázku - kostel, tentokrát v H0

 Můj výtvor z doby rekonvalescence - scratch-built model českého venkovského kostelíku - měl specifický ohlas ve formě objednávky repliky, ale ve větším měřítku, tedy v H0.

Nebudu lhát - objednavatel musel prokázat velkou dávku trpělivosti a několikrát se připomenout. V jedné fázi jsem dokonce uvažpoval o tom, že to vzdám a pošlu jen plány v měřítku, aby si kolega modelář mohl nechat vyrobit "stavebnici" technikou laser-cut. Ale nakonec jsem se vzchopil a do stavby, kterou jsem začal před lety, jsem se pustil.

Některé části šly rychleji, jiné daly více práce a zabraly více času, jak už to tak bývá skoro s každou tvůrčí činností, ale čím blíž jsem byl k dokončení, tím víc mě práce bavila a těšila.

Konstrukce byla trochu odlišná od prvního modelu, už kvůli většímu měřítku a také proto, že tentokrát jsem se rozhodl alespoň naznačit interiér, kdyby náhodou bylo okny dovnitř trochu vidět. V kostele jsou lavice, kruchta i oltář. Dokonce i zvony ve věži, ale ty vidět vlastně vůbec nejsou.

První foto ze stavby, ačkoliv zdaleka ne začátek stavby samotné. V tuto chvíli jsou už základní plochy stěn, sendvičově slepené ze tří vrstev lepenky, hotové, i s vyřezanými okenními, dveřními a průchodovými otvory. Na podkladové desce je už nalepena další deska - podlaha kostela, která bude sloužit také jako konstrukční zarážka pro lepení stěn.

Na podlaze, která už je i nabarvená, jsou přilepené kostelní lavice - oproti kostelu v měřítku TT vylepšení, které si objednatel sice nevyžádal, ale naštěstí pro němu ani neprotestoval :-)

Jedním z dalších nutných kroků konstrukce je výroba oken. Přiznávám, že pro mě je to jeden z nejnudnějších a nejotravnějších kroků - i proto, že v měřítku 1:120 jsou výsledky ruční výroby oken v porovnání a laser-cut technikou většinou dost tristní. Nicméně často se stává, že typ oken, který pro danou stavbu potřebuji, žádná z dostupných firem nevyrábí a tak nezbývá, než se do výroby pustit sám i s vědomím, že výsledek nebude ideální.

 

 

Vzhledem k většímu měřítku jsem se tentokrát rozhodl pro zpracování a osazení alespoň základních prvků interiéru. A tak vznikly jednoduché lavice, kruchta a také oltář v presbytáři.

Jak je na fotkách vidět, konstrukce stavby jako celku je tentokrát tradičnější. Stěny jsou samonosné (z několika vrstev 1mm lepenky) a jsou vynechané plošné konstrukční vyztužovací díly. Ty by také neumožňovaly realizaci interiéru, který, při dané velikosti oken, bude při bližším pohledu přeci jen viditelný.

Vnější strana přední stěny hlavní lodi je v dolní části nabarvená, protože bude viditelná skrz vstupní otvory v podvěží. Na stěnu je nalepen vstupní portál a vstupní dveře jsou pootevřené.

Následně přišla na řadu vstupní věž - respektive korpus schodiště. Stejně jako vstupní dveře do hlavní lodi, bude i obvod schodiště viditelný skrze vstupní otvory podvěží.

Přední stěna věže s přípravou pro zkosené rohy fasády. Na vnitřní straně pak těleso schodiště se vstupními dveřmi (proti vstupním dveřím do hlavní lodi).

Přízemí věže zkompletováno a přilepeno k tělesu hlavní lodi. Půdorysnému celku už chybí jen presbytář se sakristií.