Oproti původnímu záměru mít jeden velký okruh na kroužení krajinou a propojení několika stanic a zastávek se teď můj zájem trochu "umravnil" a zvažuji stavbu kolejiště jako jakéhosi širšího diorámatu, jehož tématem bude nádraží a přilehlá část městské krajiny... ideálně s frontou městských domů v pozadí, s továrnou, k níž povede vlečka a také naznačením atmosféry první republiky, tedy stále bych rád zůstal zhruba věrný 30. letům 20. století. Je to sice v našich podmínkách a v měřítku TT poměrně obtížné dosáhnout, ale s časem pomalu začínám věřit tomu, že to nemusí být nemožné...
Za ty roky, kdy o formě svého dioramatu přemýšlím, se mi vrylo do paměti několik příhodných vzorů z reality, dokonce přímo pražské reality - asi nejlepší reálný vzor, pokrývající všechna zamýšlená témata, je první nádraží na území současné Prahy - nádraží Dejvice (dříve nádraží Bruska).
Podobným příkladem s trochu jiným uspořádáním, ale také s kolejištěm i staniční budovou hluboce v intravilánu představuje dnes již neexistující nádraží Libeň dolní.
Letecká mapa z roku 1953 |
V případě Libeňského nádraží by byl větší důraz kladen na vazbu na přilehlé továrny a jejich vlečky a město by bylo reprezentováno zástavbou u přejezdu při Vysočanském zhlaví stanice. |
Po modelářské stránce jsou mými vzory v tomhle případě hlavně francouzští a angličtí modeláři, kteří podobné situace ve svých kolejištích často zobrazují. Např. Philippe Sienko:
V případě jeho kolejiště se jedná spíš o železniční depo než stanici... aspoň zatím. |
V popředí kolonie domů drážních zaměstnanců. |
Vstup na pozemek depa od města. Kvalita jeho modelářské práce je dechberoucí. |
Dalším vzorem pro pojetí diorámatu/kolejiště je Dominique Buraud:
Jeho slavné kolejiště "Soumagnac" je jednou z ikon železničního modelářství a jeho věhlas už dávno překročil území Francie. Tady je navíc přímo nádraží. |
Nechybí ani průmyslová periferní oblast s vlečkou |
A na nádraží navazuje oblast depa. |
Ačkoliv městská scenérie je tvořena převážně jen zčásti plastickými kulisovými modely domů, přesto působí velmi věrohodně. |
Netypické a velmi krásně zvládnuté je znázornění období časného jara. |
Přidávám tedy ještě několik ukázek jak se dá městská scenérie či kulisa dobře propojit s kolejištěm.
Jörg Chocholaty (H0) |
John Holden - Liverpool Lime Street (OO) |
Z našich bližších sousedů asi není možné vynechat kolejiště, které vytvořil slavný německý modelář Josef Brandl ve spolupráci s dalším modelářem, Dietrem Bertelsmannem. Modelová podoba Freiburg-Wiehre na jejich fenomenálním "Schwarzwaldském" kolejišti je velmi realistickým zpodobněním města ve 30. letech. Tento model je založený na rešerších a zjištěních o dobovém reálném stavu.
V našich podmínkách se s modelářskou podobou městských nádraží vyrovnali skvěle modeláři Tomáš Samohýl (TT), Tomáš Bartoš (H0), Karel Barták (TT, H0) nebo Josef Kamiš (TT, H0) Jejich práce jsou mi vzorem od samého počátku mého dospěláckého návratu k hobby z dětství.
Tomáš Samohýl
Tomáš Samohýl - Petrov nad Desnou |
Tomáš Samohýl - Bílý Potok |
Tomáš Samohýl - Irkov - Veselí |
Tomáš Bartoš - Mirovice |
Karel Barták
například ukázky práce KŽM Praha 3
a také zde
No a samozřejmě autor krásných kolejišť z dnes již bohužel neexistujícího Domu vláčků na pražských Petřinách - pan Josef Kamiš.
Podobných příkladů by byla samozřejmě spousta, je jich plný internet!
Chtěl jsem spíš naznačit, jakým směrem se ubírají mé úvahy a že můj zájem je možná maličko odlišný než většiny zapálených železničních modelářů, kteří se zajímají hlavně o železniční provoz jako takový, jeho pokud možno věrnou simulaci... o lokomotivy a osobní i nákladní vozy...
Mě zajímá spíš atmosféra, kterou železnice vytváří a jak se její působení odrazí v krajině a scenérii, ať už městské nebo venkovské.
Železnice má totiž podle mne silné a jedinečné kouzlo, které nemá žádný jiný druh dopravy.
To prumyslove zatisi Sougamacu je prekrasne, stejne jako zbytek kolejiste. Rovnez South Manchester. To jsou presne scenerie, ktere se na kolejistich i ve skutecnosti libi i mi a ktere bohuzel ceska scena, zamerena na prirodu, obcasnou osamocenou tovarnu, krajinu a upadkova 70. a 80. leta nedela. Ve vsech ceskych kolejistich nema zeleznice smysl - jezdi si sem a tam v zeleni, pritom jsou to mesta, ktera ji davaji vyznam. A to prvni republika i 50. leta (pro notoricke milovniky rudych hvezd na masinach) takova zatisi taky mela. Tak jako vas Bubny, mne fascinuje Tesnovska draha jak mijela Palmovku.
OdpovědětVymazatDíky za komentář - rozhodně se v mnohém shodneme. MOžná Vás překvapím i tím, že Palmovka je pro mě domovským uzlem a taky ji mám rád... tedy spíš její minulost. Teď trochu postrádá kouzlo, protože město bylo z velké části "vyklizeno" kvůli dopravnnímu uzlu, který ale podle mého zabírá větší plochu než je nutné a vytlačil tak lidi na okraj... a také se tam lidi "z okraje" často stahují.
VymazatTaky nejsem příznivcem 70. a 80. let, i když jsou to léta mého dětství. Myslím, že jsou jiná období, která mají v naší (železniční) historii o něco lepší zvuk. Ale tohle je každého osobní volba a každý modeluje to, co ho baví nejvíc a tak je to správně.
Průmyslová zátiší jsou podle mne velmi malebná a průmysl má, stejně jako železnice samotná, svou vlastní estetiku.
Ona je správná volba námětu kolejiště velmi těžká. Možná stejně tak jako jeho modelové zpracování. Pokud se má jednat o provozní model kolejiště, pak je důležitá i ergonomie, zejména pak přístup ke kolejím, které nebudou příliš daleko od okraje kolejiště. Už koleje 70 cm od okraje kolejiště velmi znesnadňují modelářskou práci stejně jako údržbu provozu. U dioramatu toto hledisko není tak důležité.
OdpovědětVymazatSprávná připomínka. Píše se o tom ve většině modelářské literatury a asi se to nikdy dostatečně nezohledňuje. Sám s tím zatím ještě praktické zkušenosti nemám. Mám ale v plánu právě z těchto důvodů kolejiště vytvořit jako segmentové a jednotlivé části segmentu budou pak v případě potřeby přístupné ze všech stran. I proto, že hloubka segmentů je v některých částech i 85cm. Většinou ale těch zmiňovaných 70.
Vymazat