Praha Libeň - dolní nádraží od (Resi)nových modelů 1. část

 Další ze stavebnic, které mám "v zásobě" už delší dobu a do které se pouštím až v posledních dnech je stavebnice Libeňského dolního nádraží od Resinových modelů. Je to taková srdeční záležitost, protože nádražní budovu znám od dětství, když jsem ještě, coby opravdu malého kluka, babička s mámou braly s sebou nakupovat "pod šraňky", tedy ze Sokolovské (téměř přímo pod plynojemem - ikonickou Libeňskou stavbou) dolů do Zenklovy, tehdy ještě přes železniční přejezd, který křižovala i tramvajová trať.

V té době už nádraží sloužilo pouze pro nákladní dopravu, ale pořád ještě fungovalo. Ano, už jsem se také zařadil do kategorie pamětníků. :-)

Stavebnici jsem si koupil před lety, nejspíš na pravidelné výstavní akci v Pečkách nebo na jedné z prvních modelářských burz, které jsem navštívil. V každém případě jsem stavbu dlouho odkládal, Jednak proto, že jsem neměl nádraží jak uplatnit a také složené by zabralo více místa než nesložené v ploché krabičce, jednak také z důvodu neexistence návodu ke stavbě. Vzhledem k mému tehdejšímu nedostatku modelářských zkušeností by takový tehdejší pokus o stavbu byl jistě odsouzen k nezdaru. Ani dnes si nejsem jistý zda model úspěšně dokončím. Návod jsem nikde na netu neobjevil a výrobce stavebnice zatím na můj dotaz stále mlčí. Stavebnice je stále v nabídce e-shopu, takže se třeba mé zkušenosti ze stavby budou někomu z dalších kupců tohoto výrobku hodit.

Modely tohoto výrobce mají svůj standard a při troše zkušeností a schopnosti trochu improvizovat mohou být výsledné modely velmi zdařilé a dobře zapadnout do modelové scenérie českého kolejiště. Sám jsem zatím postavil dvě stavby ze sortimentu (Resi)Nových modelů a ještě jeden další mám v zásobě. Zatím mám hotové kotelnu továrny/elektrárny a také kancelář traťmistra se skladem. 

Vyhovuje mi, že stavební díly jsou nebarvené, některé jen z jednobarevných kartónů, a tedy mohu barevnou podobu vnějšku vytvářet sám podle svých představ a potřeb.Vzhledem k tomu, že většina dílů byla z katónu víceméně bílého, nebylo nutné použít ani primalex a stačilo jen některé díly jen jako první vrstvu přetřít krycí bělobou a pak teprve malovat barevnými odstíny vodových barev. Tady v případě Libeňského nádraží asi raději použiji osvědčenou metodu tónovaného primalexu jako podkladové - omítkové barvy.

Zatím jsem u stavebnice našel několik nesrovnaloství a zřejmě drobných opomenutí nebo chyb, kterých se dopouštějí v různých formách všichni výrobci stavebnic staveb. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, takže jim to rozhodně nemám za zlé. Jsem rád, že někdo tuhle stavbu zařadil do svého programu. S těmi nepřesnostmi je aspoň stavba o trochu větší výzvou. ;-)

Bez obrázkového nebo alespoň psaného návodu mi nezbývá, než se řídit fotografiemi hotového sestaveného modelu, které má výrobce na svých stránkách (viz odkaz výše). Většina postupu se z fotografií dá odvodit. 

Je dobré si na internetu najít fotografie skutečného Libeňského dolního nádraží - pro srovnání. Také je poměrně důležité v jakém časovém období (a tedy dobové podobě) budete nádraží stavět. Pokud by mělo být funkční, bude to buď první, druhá nebo třetí epocha. Jak už čtenáři mého blogu vědí, mně jde o epochu druhou. S fotografiemi je trochu potíž, že málokdy jsou věrohodně datované.

Na netu jsem našel několik fotografií, které jsou zjevně staršího data, ale u kterých nevím, z jakých let jsou. 

Nejstarší je zřejmě tahle:

V knize Libeň - Zmizelý svět, autora Jana Jungmanna, vydané Muzeem hlavního města Prahy, je tahle fotografie datovaná do 20. let 20. stol., tedy nepříliš dlouho před obdobím, které se budu snažit na svém kolejišti znázornit.

Na této fotografii jsou ještě všechna okna dvojitá, tedy jejich vnější část je přímo na fasádě a otvírá se ven. Navíc vlevo v přízemí je vidět okno, které osvětlovalo část dopravní kanceláře, stejně jako dveře vedle něj, které do ní vedly. Vlevo od okna byly ještě jedny dveře, vedoucí do kanceláře přednosty stanice. Ty jsou vidět na pozdějším snímku. Je zde ale patrné zcela jasně, že na fasádě této části budovy v úrovni přízemí nejsou nad okny ani dveřmi velké plastické supraporty (které jsou nad okny a dveřmi příčného křídla), jen jednoduché rámy. Tak je to i na starém výkresu publikovaném v zatím posledním vydaném dílu (IV/2) série "Česká nádraží" Mojmíra Krejčiříka. Plán rozšíření staniční budovy je z roku 1899. Oproti původní podobě staniční budovy z roku 1877 došlo k zvýšení obou částí budovy na plnohodnotnou jednopatrovou stavbu obou křídel. Sklon střech zůstal zjevně zachován. Na fotografii jsou už, oproti plánu, levé dvěře v přízemí příčného křídla (vedoucí původně do čekárny druhé třídy) nahrazeny oknem.

Tato fotografie je nejspíš mladší, než odhaduji. Zdálo se mi, že by mohla být ze 40. až 50. let 20. stol., ale nejspíš bude až z let šedesátých.

Na druhé fotografii jsou vidět dveře do kanceláře přednosty stanice. Okno, které bývalo vedle nich, bylo zřejmě zazděno. Co je na jeho místě není na fotografii zřetelně patrné. Pokud je někdo pamětník a ví, co bylo v tom místě na fasádě, rád se to dovím :) V každém případě je na fotografii patrné okno v boční stěně příčného křídla, vedoucí do čekárny/haly. Také je patrné členění soklu budovy nad kamennou podezdívkou do tří vodorovných pásů, z nichž ten nejvyšší o něco více vystupuje do stejné úrovně jako plastické rámy dveří a oken. Okna jsou v této době už (zřejmě) zdvojená, tedy jsou blíže k vnitřní rovině stěn.

Kdy k této výměně oken došlo není jasné (alespoň mně), ale budu předpokládat, že v druhé polovině 30. let už mohla být všechna okna nová, protože už na první fotografii je ono nejnovější okno v přízemí také zdvojené (nebo jen vnitřní).

Další fotografie jsou většinou z let šedesátých.

 

 

Vraťme se teď k modelu. V první fázi jsem si připravil všechny díly stěn hlavní budovy, jejích dvou hlavních křídel. Už tady se objevilo několik naznačených nesrovnalostí. 

Jednu ze štítových stěn příčného křídla (v modelu zřejmě označeného jako "budova 1") budu nucen přilepit rubovou stranou ven, protože jinak bych místo dveří vpravo měl dveře vlevo (což neodpovídá skutečnosti, protože v obou štítech jsou dveře na pravé straně). Musel jsem tedy rozřezat vnitřní vrstvu stěny, abych mohl dveře a okno prohodit. Na fotografii hotového modelu na stránkách e-shopu jsou dveře na správném místě, takže možná výrobce v pozdějších výrobcích už chybu napravil.

 V mé verzi stavebnice to tak bohužel nebylo a tak jsem si musel poradit jinak.

Barevnost okenních rámů a dveří je do určité míry improvizací. Nevím, jaká byla jejich původní barva. Na černobílých fotkách působí jako tmavý odstín. Staré rámy oken dodnes v budově zachované mají červenohnědou barvu a o hnědé barvě mluví i pamětníci (pokud si pamatují), takže jsem se pokusil jakousi červenohnědou barvu reprodukovat.

Na této fotce novodobého stavu budovy je vidět barva okenních rámů.

Ve fasádě podélného křídla (ve stavebnici "budova 2") jsem v přízemí směrem ke kolejišti vyřezal naznačený dveřní otvor, který je ve stavebnici už pojednaný jako slepý, ale plasticky orámovaný i se supraportou. Vzhledem k časovému zařazení mého kolejiště zde rozhodně potřebuji ještě funkční dveře. Proto jsem si musel jedny dveře (podle těch v modelu zpracovaných) vytvořit.

Stejně tak jsem si musel vytvořit i okno v přízemí boční fasády budovy 1 - směřující do předprostoru přístavby WC (budova 4). 

Na fotografii hotového modelu je okno v této pozici zrušené.

V další fázi přípravy bude nutné na obvodové stěny nalepit plastickou výzdobu a pak plochu fasád natřít "základem" - tedy tónovaným primalexem (s vynecháním oblastí pro přilepení nárožních bosáží a kamenné podezdívky, protože ty by pak na primalexu hůř držely). Zároveň bude možné "zasklít" okna a dveře. Dveře bude navíc v jejich plné ploše nutné podlepit, protože v rozích vypáleného plastického členění jsou často prosvítající body propálené skrz celou tloušťku kartonu.

První dvě stěny s nalepenou plastickou výzdobou.

Při kompletaci plastických rámů na fasádě kolem okenních otvorů využívám jak připravených dílů zesílení římsy nad okny (1), tak "zbytkových" vlasových částí zbylých mezi díly (2) - ty pak lepím ještě na horní okraj nadokenní římsy aby přesněji kopírovala svou reálnou předlohu. Nakonec přijdou na každou horní plochu takového plastického rámu ještě krycí plechy.

Náhled jak budou fasády vypadat s výplněmi otvorů.

Kompletní stěny budovy 1 (tedy ještě bez horní korunní římsy, nárožních bosáží a bez podezdívky, ale ty budu lepit až po natření fasády - podezdívku - a pokompletaci budovy - horní římsu a nárožní bosáže)

Dioráma skály nad řekou

 Představil jsem už práci jednoho ze spřátelených modelářů - Miloslava Malinovského, který se specializuje na miniaturní pojezdy a malé lokomotivy, ať už na klasickém rozchodu nebo úzkokolejné.. a už má na kontě i klasickou parní lokomotivu (434) z leptu, velmi zdařilou (viz.). :-)

Teď bych rád představil práci druhého z mých přátel modelářů - Petra Lelka. Ten se specializuje spíš na scénickou stránku modelářské práce - na krajinná diorámata. Má smysl pro detail, cit pro přiměřenost... zkrátka jeho práce se mi líbí a jsem rád, že ho snad někdy v budoucnu budu moci přizvat ke spolupráci na mém kolejišti.

Teď už nechám mluvit obrázky místo slov. V případě Petrovy práce je vizuální stránka stejně nejdůležitější :-)

Startovací pozice - rozpracované diorama z jednoho z kurzů firmy Model Scene.

Vyhlídka měla původně zábradlí dřevěné, ale Petrovi se nezamlouvalo , a tak ho nahradil kovovým, lépe odpovídajícím měřítku.

A dioráma je hotovo... i v reálu vypadá velmi přesvědčivě.

Těším se na to, až se začne pod rukama rodit krajina na mém kolejišti a pevně doufám, že mi Petr radou a svými zkušenostmi pomůže. :-)

Výtopna Ledečko - výtopna pro mé kolejiště.

 Jedna z prvních stavebnic, které jsem od tehdy ještě "Šikulů", nyní Igry-model, zakoupil. Je to už hodně dávno, což dává tušit i tehdejší design obalové krabice, která ten lákavý model skrývala.

 

Moje první remíza byla od Malé železnice a byl jsem na ni tehdy docela pyšný. Byla to ale kobinace plastových dílů a papírových polepů a od té doby se technika výroby modelových staveb dost posunula. Já, stejně jako velké množství dalších modelářů, přesedlal na kartonové stavebnice, vypalované laserem. Jejich vzhled, přesnost, jemný detail a přitom pořád materiál vhodný pro práci s lepidly a barvami ředitelnými vodou jsou pro mě ideální volbou.

Proto jsem si jako jedny z prvních stavebnic koupil stavebnice stavědla, výpravní budovy, skladiště a výtopny právě od Šikulů (i když absolutní prvenství má strážní domek od KB model). A zatímco stavědlo a staniční budovu jsem si zkusil jako první větší Šikulovské stavebnice, výtopnu jsem si nechal na později, protože se mi zdálo, že bude trochu komplikovanější a také vzhledem k jejímu umístění v popředí kolejiště (ať už toho původně navrženého a budovaného tak i toho nově plánovaného) bude záležet na tom, jak výsledná modelová budova bude vypadat i v detailu.

Myslím, že jsem dobře udělal, už i jen pro tu radost, kterou teď z budování mám. Dříve mi dost vadila lakovaná úprava pohledových dílů šikulovských stavebnic, která z nich dělá do určité míry umělé modely. Teď si už ale vím rady s případnou úpravou a to jsem udělal také s budovou výtopny. V současnosti už také Igra-model začíná s praxí že nové modely nabízí ve dvou variantách - buď s povrchovou úpravou (lakem) nebo bez ní - tedy modely nebarvené. To mi přijde jako vylmi příjemné řešení.

U výtopny jsem docela si užil  i úpravy interiéru. Není jednoduché najít nějaké referenční dobové fotky, na nichž by byl interiér patrný, ale nechal jsem se inspirovat hlavně filmem z konce 40. let (myslím, že vybavení výtopny se za 10 let snad nezměnilo úplně zásadně), literaturou, plánky a informacemi, které jsem sehnal na různých místech na netu. Většina věcí v interiéru je tvořena z různých zbytků a odřezků. 

Jinou kapitolou je osvětlení, které je řešeno modelovými svítidly o firmy JMdetail. S vyřešením zapojení mi pomůže spřátelený modelář, Miloslav Malinovský, který se jinak specializuje na nejmenší motorová kolejová vozidla - obvykle úzkokolejná, ale občas se vrhne i na "plnohodnotnou" lokomotivu. :-)

stavba pojezdu v měřítku TTf  - BNE50 z leptu od Bodymodel

Čtyřkolák TT, převážně z leptů

 

 Fotek vzoru pro model - výtopny v Ledečku, se na netu dá najít hodně. Je dobré se inspirovat realitou, když je to jen trochu možné. Třeba tady, na stránkách "Posázavského Pacifiku". :-) Ale teď už pár dokumentačních fotek ze stavby výtopny.

Obvykle brzy v začáteční fázi stavby barvím jednotlivé díly. Často je lepší je mít nabarvené předem.

V téhle stavebnici je možnost vybrat si vzhled obvodových stěn - s omítkou bezchybnou a nebo s omítkou opadávající. Myslím, že je zřetelně vidět, kterou možnost jsem zvolil. 

Jedna z obvodových stěn s barevnou úpravou (krycí běloba nebo primalex - obojí nejlépe tónované - poslouží jako podklad pro případné další barvení. Zakryje vrstvu laku a zajistí matný povrch.

Upravené vnější stěny výtopny, i s opadanou omítkou.

Tady jsou už dokončené vnitřní stěny výtopny. Ještě ale dojde k drobným úpravám a doplnění.

Pokus o náznak interiéru vodárenské strojovny. Kromě žebříku jsem pak vytvořil ještě kotel/kamna.

Po sestavení tří stěn obvodu výtopny jsem neodolal a udělal zkoušku se svou služebně nejstarší lokomotivou, která má něco přes 40 let.

Myslím, že zkouška dopadla uspokojivě :-)

O několik stavbních seancí později - stěny všech částí kompletní, oplášťováno horní patro vodárny a započaty práce na krovech (ten u vodárny už je hotov). Probíhají práce na vybavení interiéru.

Dokončeny krovy a vybaven interiér. Sestavená je také větrací nástavba - "věžička" střechy výtopny a z velké části jsou hotové i komíny.

Na ukázku titěrnosti komínů - které přesto překvapí svou detailností.

Dokumentace vybavení interiéru. V současnosti je doplněný ještě o jeden pracovní stůl na levé straně.

Pohled shora byl pořízen hlavně jako dokumentace osazení osvětlení - dvě závěsné lampy uvnitř a jedna nástěnná zvenku u vjezdových vrat.

Provádí se záklop střechy výtopny a také střechy vodárny. Střecha přístavby už je i pokrytá krytinou. Zkusmo je na své místo uložena věžička.

Střecha vodárny pokryta a probíhají pokrývačské práce na střeše výtopny.

Dokončená střecha výtopny s osazenou větrací věžičkou. Oproti stavebnici jsem se rozhodl, že doplním ještě dva plechové komíny kouřovodů, které by ve 30. letech jistě byly na svém místě.

Pohled do interiéru výtopny.

Výtopna z pohledové strany, tedy ze strany odvrácené od kolejiště. Od zástupce firmy Igra model mám slíbena ještě jedna okna vodárny, abych je mohl, v souladu s realitou, osadit zvenku na dřevěný plášť patra.